Jak se v Česku píše a mluví o #metoo

 

Kampaň #metoo odhalila, jak rozšířeno je sexuální obtěžování. Nedopouštějí se jej lidé, žijící harmonický osobní život, nýbrž ti, kteří krachují ve vlastních intimních vztazích. Svůj vliv na pracovní nebo kariérní postup jiných testují mimo jiné vpádem do jejich intimní sféry. Sexuální obtěžování je „(j)akákoliv forma nežádoucího ústního nebo jiného než ústního projevu sexuální povahy, jehož cílem nebo výsledkem je narušení důstojnosti osoby, zejména když se vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážející prostředí.“ (Novela zákoníku práce č. 46/2004.) Nejde tedy o sex, nýbrž o uplatňování moci a o ponižování lidí.

Téma je v Česku očividně tak nové, že se v něm část veřejnosti a žurnalistické obce neorientuje, částečně ovšem vinou neznalosti základních informací. Články a ohlasy pak  bagatelizují sexuální obtěžování, hemží se omyly, špatně formulovanými problémy, otázkami a anketami (anketa iDnes „Jak vnímáte sexuální narážky přátel či kolegů“). Vytrhávají jevy z kontextu, argumentují selektivně, líčí známé případy manipulativně a je na nich znát senzacechtivost na úkor faktů. Mívají tyto rysy:

  1. Zesměšňování problému. Výraz sexuální „harašení“ místo „obtěžování“ se rozšířil pro částečnou fonetickou podobnost s výrazem harrasment v devadesátých letech minulého století. Je spolehlivým znakem špatné orientace v problematice, stejně jako úmyslně nesprávná výslovnost či pravopis anglického termínu gender. Dramatické metafory jako „hon na čarodějnice“ mají signalizovat přesvědčení, že postih sexuálního obtěžování je přehnaný.
  2. Směšování pojmů sexuální násilí a sexuální obtěžování a jejich zaměňování za flirtování. Na jedné straně je vyjadřován respekt vůči obětem násilí, na druhé straně jsou bagatelizovány projevy sexuálního obtěžování: někomu „upadla ruka na něčí koleno“ (Stropnický v ČT 24), někdo „se dopustil letmého doteku či zavadil o dívčí ňadro“ (Fištejn v Reflexu). Zkresluje se skutečnost: muž „pomohl ženě do kabátu nebo podržel dveře a byl obviněn“.
  3. Argumentace ad hominem a strategií otrávené studny. Problém údajně tematizují a kampaně vedou zestárlé, zneuznané herečky, slávychtivé hvězdičky, zuřivé aktivistky (Kolářová v iDnes), frustrované feministky, které nikdo nechce a kariéristky či aktivistky, jež nebyly úspěšné, „měly by si najít chlapce“ (Doležal v Reflexu).
  4. Hledání kvazi příčin. Že se o sexuálním obtěžování široce debatuje také v České republice, má pramenit „v Americe“ (Machalická v LN), v „EU“, v „politické korektnosti“, v „genderovém šílenství“. Kdo kritizuje sexuální obtěžování, „nemá smysl pro humor“.
  5. Naturalizace útoků. Argumentuje se přírodou a přitažlivostí: „žena přece muže odjakživa přitahuje“, muž je „predátor“, „dotýkat se je normální“, mezi ženami a muži „odpradávna vždy funguje i výměnný obchod“ (Janáčková v iDnes).
  6. Podsouvání viny oběti. „Nedala jasně najevo, že se jí to nelíbí“, „šla tam dobrovolně“, „věděla, do čeho jde“, „mohla tušit, že…“, „měla se ozvat“, „proč až teď, o co jí jde“, „tak to chodí, kariéra se dělá přes postel“.
  7. Varování před důsledky. Postih sexuálního obtěžování se inscenuje jako nežádoucí zásah do intimních vztahů: „přirozené projevy mužů začínají být prohlašované za zločin“, muž „dostane facku, když ženě přidrží dveře“, „co vlastně muž ještě smí“, „takhle brzy vymřeme“. Ženy, které oznámily sexuální obtěžování, kazí všem ostatním legraci: „zamrzla nálada na vánočních večírcích v Americe“ (Vodička v iDnes).
  8. České řešení. Ženy v ČR jsou údajně schopné řešit nevhodné chování mužů „jiným způsobem“ (Janáčková v iDnes), „Většina českých žen není přehnaně emancipovaná a zatím zdravě vnímají rozdíly mezi myšlením mužů a žen“ (Šmolka a Janáčková podle Matějů v iDnes).

Sexuální obtěžování je systémový jev. Musí být tudíž také potlačován systémovými prostředky. Odborně fundovaná osvěta v institucích napříč společností je nezbytná.

 

TRANS*PARENT: konference o právech translidí jako pozvánka k dialogu o praxi registrace jmen a příjmení

trans parent

Organizace TRANS*PARENT a nadace Friederich-Ebert-Stiftung Prag uspořádaly 15. 5. 2016 konferenci o právech trans* lidí – těch z nás, kteří se vypořádávají s nesouladem s rodem, původně jim přiděleným po narození. Ke komplikacím v životě trans* osob patří současná praxe zápisu jmen a příjmení do matrik.

Pokračovat ve čtení „TRANS*PARENT: konference o právech translidí jako pozvánka k dialogu o praxi registrace jmen a příjmení“

Na Boženu Němcovou nám nesahejte!

K stěžejním tématům feministické a genderové lingvistiky patří kritika genderových hierarchií, výkonu a kontroly moci a manipulace lidí prostřednictvím jazyka. Odpůrci a odpůrkyně používají argument, zvaný „locus of existence“: co je tu odjakživa a má tradici, je správné. Takže například pohádky Boženy Němcové prosím nekritizovat.

Pokračovat ve čtení „Na Boženu Němcovou nám nesahejte!“

Jazyk jako „antireklama na ženy“. Co s tím?

Ve firmách, institucích a organizacích pracují kromě mužů i ženy. Zvláštní objev? Ani ne, byl by aktuální tak před sto lety. Jenže: tuto skutečnost a její vliv na image žen ve veřejném prostoru pořád ještě v češtině podceňujeme. Stačí nahlédnout do internetu: „Poslanci jednají o změníě právní formy občanského sdružení“, „Čeští vědci se dostali do prestižního časopisu Nature“, „Životy v Africe zachraňují i čeští lékaři“, „Starostové protestují …“ Kolikrát jste si při těchto větách představili ženy?

Pokračovat ve čtení „Jazyk jako „antireklama na ženy“. Co s tím?“

Die Deutsche Wortbildung

Liebe Studierende, liebe Leserinnen und Leser, das vorliegende Skriptum ist als Lehrmittel für die Einführung in die Wortbildungslehre konzipiert. Hier handelt es sich um eine vereinfachte Fassung – die Autorin wird sich aber sehr darüber freuen, wenn Sie sich weiterhin für die deutsche Wortbildung interessieren und die gewonnenen Erkenntnisse vertiefen werden. Dazu dient Ihnen das anliegende Bibliographieverzeichnis. Viel Spaβ beim Lernen wünscht Ihnen Jana Valdrová.

Pokračovat ve čtení „Die Deutsche Wortbildung“

Domácí násilí: jak je rozpoznat a jak se před ním chránit

Domácí násilí je závažný problém, s nímž se potýkají děti, dospělí, senioři a seniorky. Drtivou většinu obětí domácího násilí tvoří ženy. V partnerských vztazích může násilí začít „nevinnou“ kontrolní esemeskou a rozvinout se v ponižování důstojnosti, zpochybňování schopností a inteligence, psychický teror, fyzické násilí, ekonomickou a sociální izolaci.

Neúčinnější obranou je rozpoznat znaky domácího násilí již v jeho počátečních stádiích a nespoléhat se příliš na to, že vzácné okamžiky pohody se budou opakovat. Ukázka pochází z knihy GENDER A SPOLEČNOST, vydané v roce 2006 na PF UJEP v Ústí nad Labem.

Pokračovat ve čtení „Domácí násilí: jak je rozpoznat a jak se před ním chránit“