10 nejčastějších námitek proti tématu genderové vyváženosti komunikace

V češtině má genderová kritika jazyka a komunikace na rozdíl od jiných zemí jen krátkou historii. Přesto již také u nás mnozí lidé a instituce dbají na to, aby jejich veřejný projev nebyl formulován pouze v mužském rodě, nýbrž aby pojmenovával také ženy jako voličky, kolegyně, spolupracovnice, řešitelky projektů apod. Je to smyslupná, nebo naopak zbytečná „práce navíc“? A proč bychom ji vlastně měli vynakládat?

Nejčastěji slýcháme tyto námitky:

Námitka 1: „Jazyk nemá až takový vliv na realitu. Není tak důležité, jak se o ženách mluví a píše, jako to, co se pro ně dělá.“

Jazyk ovlivňuje vnímání reality a ustavuje pozice lidí na společenském žebříčku: dobře víme, jak je důležité, kdo koho první zdraví, kdo komu smí tykat či vykat. Oblíbenost příruček pro taktiky a strategie komunikace svědčí o tom, jak velký význam má jazyk pro úspěšné jednání.

Způsob verbalizace problému rozhoduje o tom, 1) zda je vůbec vnímán, 2) zda a jak se řeší. Jsou-li ženy „nepřítomny“ v jazyce, nevnímá veřejnost ani jejich problémy, protože se o nich jakoby nemluví: feminizované domény jako zdravotnictví, sociální péče, školství se potýkají s nízkou prestiží a nízkými platy. Slovo dovolená vzbuzuje dojem, že osoby na mateřské či rodičovské „dovolené“ vlastně nepracují, proto bývají právě ony ohroženy škrty ve státním rozpočtu. Rozdíl mezi pojmy učitel a učitelka ukazuje, jak si vážíme odbornosti žen: kdo asi bude spojován s kompetencí, kdo s hysterií?

Velká část veřejnosti by letěla letadlem raději s pilotem než pilotkou, volí raději právníka než právničku, na jídelním lístku jim specialita šéfkuchaře zní lépe než specialita šéfkuchařky, firmy přijmou raději mladého perspektivního ekonoma než ekonomku. V inzerci pracovních nabídek je rodová vyváženost již upravena zákonem 167/1999Sb. a více či méně se dodržuje; zbývá ji ale prosadit do dalších oblastí veřejného života.

Způsob, jakým se mluví a píše o ženách, může ukázat nebo naopak zastřít důležitost jejich práce. Tím podstatně ovlivňuje jejich společenský a odborný status. Mužský rod ženám náležitou image neudělá.

Námitka 2: „Je jasné, že když se mluví o odbornících, inženýrech nebo právnících, myslí se tím také ženy. Mluvíme tak odjakživa a není důvod to měnit.“

Odpověď: Jde o postavení žen na pracovním trhu, o uznání ve společnosti: uznání jejich vzdělání, odbornosti a společenského podílu. Jestliže si pod pojmem odborník, technik, chemik, ale i psycholog (např.: „Najdi si dobrého psychologa“) představí většina dotazovaných právě muže, je načase to změnit.

Není pravda, že mužský rod se vždy používal jako zástupný tvar pro muže i ženy. Tvary lékař, poslanec, advokát a další označovaly původně jen muže, protože ženy prostě tyto profese Zvláště zajímavý byl vývoj v angličtině: i přesto, že většina názvů osob je vlastně neutrální a označuje muže i ženy (owner, consellor, student etc.), bylo výnosem britského parlamentu v roce 1850 stanoveno, že tyto názvy budou zahrnovat také ženy.

Vliv rodu názvů osob na smýšlení o skutečnosti se u nás zkoumá teprve krátce. Ukazuje, že máme tendenci vnímat kvalitu výkonu profese či funkce podle toho, které pohlaví ji vykonává: zatímco kuchařku si představíme u okénka v kantýně, kuchař je ten odborník s bílou čepicí; lékařku v našich představách umisťujeme do praktické ordinace, zato lékaře vidíme jako specialistu, nejlépe chirurga.

A ukazuje se, že veřejnost doposud věří více odbornosti mužů než žen. Ke škodě celé společnosti.

Námitka 3: „Jazyk se vyvíjí sám. Nechte na každém, jak se má vyjadřovat. Vždyť ženské tvary se koneckonců už spontánně ujímají, např. říkáme Vážené kolegyně a kolegové.“

Odpověď: Ženské jazykové tvary se neujímají v jazyce spontánně. Výrazně jim u nás pomohl §167/1999Sb, podle kterého se při inzerci pracovních míst mají užívat rodově vyvážené formulace, např. Hledáme právníka/právničku.

V poslední době si také podniky a instituce uvědomují, že cílená adresnost činí lepší dojem než abstraktní maskulinní tvar: oslovení Vážená klientko, vážený kliente je jednak zdvořilejší než Vážený kliente, a jednak může být jazykovou vizitkou rovného pojednávání žen i mužů danou institucí. A aby instituce lépe „prodaly“ výkony svých spolupracovnic, začínají používat názvy profesí a pozic vedle mužského také v ženském rodě.

Námitka 4: „Samy ženy se označují v mužském rodě: Jsem psycholog, Pracuji jako ekonom atd.“

Odpověď: Na tuto námitku částečně odpovídá kapitola Problém zvaný generické maskulinum – ženy se prostě mužský rod naučily používat a zdá se jim i prestižnější. Lépe se s ním spojují pozitivně hodnotící přívlastky: neříkáme „Ona je ještě mladý a nezkušený učitel, nýbrž „Ona je ještě mladá a nezkušená učitelka. Zato slýcháme „Ona je vynikající učitel“.

Co s tím? Ženské jazykové tvary se prosadí a ztratí svůj nižší status, až se budou důsledně používat. „Divně“ znějící názvy jsou jen otázkou zvyku. V 50. letech probíhala veřejná debata o tom, jak pojmenovat ženu v ministerské funkci. Nabízela se slova ministra, ministerka a ministryně. Dnes se nám na výrazu ministryně nezdá nic nápadné. Také na výrazy občanka, strážnice, vědkyně, psycholožka, pedagožka, chirurgyně, pediatra či chemička si zvykneme, budeme-li je používat.

Námitka 5: „To máme pořád zdvojovat, říkat a psát například právník a právnička? Není to ekonomické, prodlužuje to řeč nebo text.

Odpověď: Konkrétní příklady v tabulce ukážou, že uvádění dvojích tvarů může být účinnou, avšak zdaleka ne jedinou metodou jazykového zviditelnění žen. Způsobů, jak psát a mluvit genderově vyváženě, je v češtině kolem deseti a lze je kombinovat a střídat.

Genderově vyvážené vyjadřování je -jako mnoho dalších dovedností -otázkou cviku a zkušenosti. Čím déle je praktikujeme, tím přirozeněji a estetičtěji zní text. Výsledným efektem je účinná propagace práce žen. To stojí za několik slov navíc.

Kdo se obává, že by se řeč nebo text neúnosně prodloužily, může se stopkami v ruce změřit délku ústního projevu (jednou neupraveného a podruhé rodově vyváženého) nebo nechat počítač vyhodnotit délku textu. Bude možná překvapen/a; rozdíly bývají menší, než čekal/a.

Námitka 6: „Chcete snad zrušit mužský rod a -y? V češtině není možné uplatnit jazykovou rovnoprávnost beze zbytku!“

Odpověď: Ne, zrušit mužský rod ani –y opravdu nechceme. Rodovou vyváženost nelze v české mluvnici uplatnit beze zbytku a ani to není cílem. Lze ale mluvit a psát tak, aby se všichni cítili označeni a osloveni. Chce vaše dcera nebo vnučka být výzkumnicí? Co když nevěří, že výzkumník by mohlo být povolání pro ženu?


Výzkumník a výzkumnice. Omalovánky a vystřihovánky autorek L. Marcinko a I. Šindlerové představují nejmenším dětem různá povolání v neobvyklých jazykových tvarech. Hry s figurkami výzkumnice, hasičky, architektky, policistky, ředitelky továrny mohou děvčatům odhalit přitažlivost vědeckého bádání, chlapci si mohou (kromě ostatních profesí) zahrát na kadeřníky nebo zdravotní asistenty. Tak lze od raného dětství rozvíjet představy o volbě povolání bez genderových omezení.

Námitka 7: „Čeština má na rozdíl od angličtiny tři rody, takže rovnoprávnost žen a mužů je v ní zaručena. Přece si nebudeme naši krásnou češtinu komolit.“

Odpověď: Češtinu opravdu nelze srovnávat s angličtinou z hlediska tvorby názvů osob, avšak angličtina je pro nás velkou inspirací z hlediska uchopení problému. Sama existence tří rodů v češtině nezaručuje genderovou vyváženost. Právě naopak: vede k pohodlné redukci názvů osob na mužský rod: „Poslanci rokovali o…“, „Lidovci navrhli…“, „Čeští lékaři denně zachraňují životy dětí v Afghánistánu“, „Většina našich zaměstnanců jsou projektoví manažeři – vysokoškolsky vzdělaní specialisté s odbornými zkušenostmi z praxe“. Vzniká dojem, jako by rokovali, spravovali zemi, zachraňovali životy a specializované vysokoškolské vzdělání měli jen a pouze muži. Rodově vyvážené alternativy všech těchto formulací jsou uvedeny níže v tabulce.

Nemusíme češtinu komolit a není třeba vymýšlet krkolomné tvary, které nemají šanci na přežití. Čeština má dost prostředků, jak zahrnout do veřejného projevu ženy. Jen toho málo využívá. Mluvený nebo písemný projev může naopak získat „na kráse“, a často i na úplnosti a správnosti. Tak například tabulka u vchodu do nemocnice s nápisem Vstup pro pacienty porodnice může být jistě upravena (Vstup pro pacientky…) bez komolení češtiny.

Námitka 8: „Celé si to vymyslely feministky nebo nějaké jazykovědkyně. Je to módní vlna, která pomine. Změna jazyka nezmění společnost.“

Odpověď: Feministky mají nepochybně zásluhu na postupném zlepšování sociálního postavení žen. V předfeministických dobách nesměly ženy chodit do práce vůbec nebo jen se svolením manžela. Nesměly dědit a vlastnit majetek, účastnit se veřejného života, nesměly volit a být voleny, používat antikoncepci, rozhodovat o přerušení těhotenství, a to ani po znásilnění. Právničce a feministce JUDr. Miladě Horákové vděčíme (mimo jiné) za zrušení institutu hlavy rodiny v zákoníku o rodině. V některých zemích ženy dodnes nerozhodují o svém životě, vzdělání, práci a rodině; již za pouhé nošení kalhot jim hrozí zbičování.

U počátků genderové reflexe jazyka skutečně stály feministicky smýšlející političky a jazykovědkyně. Kdyby ale rodově vyvážený jazyk byl a zůstal záležitostí těchto skupin, nepřevzaly by jeho principy nadstátní a mezinárodní instituce, státy, obce, organizace, školská zařízení a firmy včetně soukromých na celém světě. Stačí zadat do googlu hesla non sexist language, gender-neutral language aj. a přesvědčit se na vlastní oči.

Módní vlna? Doposud žádná netrvala čtyřicet a více let – anebo se nejednalo o módní vlnu. Kritika užívání jazyka z hlediska zobrazování mužů a žen se objevila koncem 60. let minulého století, kdy ženy začaly postupně revidovat oblasti, v nichž se cítily diskriminovány. Zjistily, že jazykový úzus – jakožto forma sociálního jednání – pomáhá udržovat, posilovat a obnovovat genderové hierarchie.

Genderově vyvážené vyjadřování samo o sobě společnost nezmění, ale musí změny doprovázet. K některým změnám už došlo: vytvořila-li se konečně možnost pro muže podílet se na péči o dítě, vznikl pojem rodičovská dovolená. Vlaková kupé pro matky s dětmi bylo možné a žádoucí

Námitka 9: „Jazyk jen odráží skutečnost. Pokud nám tedy připadá slovo chirurgyně divné, je to tím, že jich máme tak málo.“

Odpověď: Avšak právě proto veřejnost i mnozí odborníci a odbornice věří, že některá povolání, také např. matematik-analytik nebo kominík, nejsou pro ženy. Vysoké školy mají problémy přitáhnout pozornost studentek k některým přírodovědným oborům. Ojediněle se vyskytuje podobná nerovnováha u mužských názvů profesí; chlapce neláká profese zdravotní sestry, protože pro ni neznají jiný název.

Co je podstatné a potvrzují to zahraniční výzkumy: tzv. tradiční dělba profesí na mužské a ženské, kterou podporuje i jazyk, se negativně odráží na životních volbách dívek a chlapců. Skutečnost je přitom jiná, než jak o ní mluvíme. Počet ekonomů a ekonomek, právníků a právniček, lékařů a lékařek je víceméně vyrovnaný, jenže o ženské části odborné obce jaksi nevíme. Čteme-li v novinách titulek Unikátní vynález českých vědců, nenapadne nás, že systém na ovládání počítače pohyby očí Memrec mohly vynalézt vědkyně. Vědkyně činí podle údaje ČSÚ z roku 2008 zhruba třetinu vědecké obce; výraz vědkyně se ale používá tak málo, že samy badatelky jej považují za divný.

Trh práce rozděluje ženy a muže do pozic a profesí. Stává se, že firma hledá prostřednictvím inzerce samostatného pracovníka výzkumu a laborantku, jiná zase výrobního ředitele a asistentku. Současná jazyková praxe tedy vizuálně i reálně pomáhá držet ženy na pozicích laborantek a asistentek a muže na pozicích ředitelů, a často tak legitimizuje plýtvání ženskými talenty a schopnostmi.

Námitka 10: „Co je to proti ženské obřízce v Africe. To jsou skutečné problémy.“

Odpověď: Ano, obřízka je velmi závažný, životy ohrožující problém. Zabývají se jím speciálně vyškolení odborníci a odbornice. Nejsme-li přímo mezi nimi, můžeme přesto prostřednictvím kritické reflexe jazyka a používáním rodově vyvážených alternativ alespoň v naší společnosti a na našem trhu práce ovlivnit, jak se s ženami a o ženách mluví a jak se s nimi jedná.