Institucionalizace nesexistického jazyka

Má-li se něco prosadit, co má celospolečenský dosah, měly by se toho chopit státní instituce. V České republice to bylo právě MŠMT, které na počátku roku 2010 na svých webových stránkách uveřejnilo vůbec první česká jazyková doporučení pro nesexistický jazyk. Postupovalo podobně jako země na západ od nás, které nám, tehdy ještě za železnou oponou, byly příkladem demokracie. Uveďme některé příklady:

V roce 1980 definoval tým německy píšící čtveřice autorek I. GUENTHERODT, M. HELLINGER, L. PUSCH a S. TRÖMEL-PLÖTZ pojem sexistické užívání jazyka. První reakce byly zčásti negativní, avšak roku 1987 vznikla v Německu meziresortní komise pro právnický jazyk, která přednostně projednávala problém rovnocenného užívání ženských a mužských tvarů názvů povolání, titulů a dalších názvů osob v úředních a právnických dokumentech. Komise doporučila tvorbu názvů osob pomocí příčestí, adjektiv, častějšího užívání plurálu.

Roku 1990 rozhodl Spolkový sněm, že v jeho písemnostech budou generická maskulina s okamžitou platností nahrazena rodově neutrálními nebo takovými, které jmenují obě pohlaví. Stávající předpisy, zákony, normy atd. budou v tomto duchu postupně přepracovány. Problematika jazykového zviditelňování žen se tedy v Německu řešila na vládní úrovni. Na vládní úrovni probíhala také kontrola uložených změn. Lingvistka M. GRABRUCKER cituje v této souvislosti výnos Spolkové rady z r. 1991 o důsledném používání statusově vyváženého označování osob v úředním jazyce nebo konstatování Ústavní komise Spolkové rady z roku 1992, že „Jazykové přepracování ústavy je nezbytné.“

Charakter změn, navrhovaných Výborem pro ženy a mládež Spolkového sněmu, dává tušit, že lingvistky-poradkyně v 90. letech 20. století dbaly o jazykovou únosnost reforem; to je nová fáze feministické lingvistiky oproti radikálním 80. letům. Pro lepší čitelnost textů požadovaly např. raději nepoužívat „zkrácené tvary s lomítkem, výrazy v závorkách a velké I uprostřed slova (das grosse Binnen-I, např. StudentInnen).“ V něčem neodhadly vývoj; právě velké I se stalo velmi oblíbeným prostředkem k jazykovému zviditelňování žen.

Vládní podpora přepracování úřední dokumentace ve prospěch odstranění jazykových asymetrií by nebyla bývala možná bez finančních prostředků. Rozpočtový výbor Spolkového sněmu vyčlenil v roce 1992 na uskutečnění závěrů jazykové komise Rechtssprache částku 25 000,-DM.

Jazykovou rovnost žen a mužů dnes ošetřuje řada zákonů, směrnic a doporučení, vydaných institucemi, jako jsou OSN, UNESCO, Evropská unie a dalších na úrovni státních politik SRN, Rakouska a Švýcarska. Některé zdroje zahrnují genderovou kulturu jazyka do širších souvislostí, např. směrnice Rady Evropy z roku 1976 pojednávají zároveň o rovném přístupu k zaměstnání a vzdělávání. Mnohé instituce kladou důraz na nesexistický způsob vyjadřování v médiích a ve společnosti obecně: rezoluce z 24. generálního zasedání UNESCO z roku 1988, Guidelines on non-sexist language UNESCO z roku 1989, Doporučení Rady Evropy R(90)4 z roku 1990, instrukce N.33 Rady Evropy z roku 1994 a další.

Směrnice R(90)4 z roku 1990 byly dále rozpracovány jednotlivými státy s ohledem na specifika jejich jazyků. Např. Spolková rada ve Švýcarsku publikovala Návod k rovnému pojednávání (žen a mužů, pozn. JV) v jazyce. Jednotlivé kantony, obce, úřady, firmy, avšak také švýcarské univerzity a další veřejná místa mají své předpisy. V SRN vydalo v roce 1997 Spolkové ministerstvo pro ženské záležitosti a ochranu spotřebitelů metodický návod M. KARGL a kol. Kreativní formulování. Návod k genderově korektnímu užívání jazyka. Výčet směrnic, zákonů apředpisů v této příručce obnášel jen do roku 1997 celých 13 stran.

Velkou pomoc při genderově korektním formulování poskytuje internet pod hesly nonsexist language, nichtsexistische Sprache a další. V roce 2005 srovnávala P. PACLÍKOVÁ jazykové směrnice 9 univerzit v německy mluvících zemích a 14 v anglicky mluvícím světě; její práce Genderově korektní jazyk na univerzitách ve vybraných anglicky a německy mluvících zemích dokazuje, že vyspělé demokratické země považují rovné zacházení se ženami a muži v jazyce za stejně důležité jako rovné zacházení ve společnosti a věnují (či věnovaly) na prosazení genderově kulturního vyjadřování značné prostředky.

Pozn.: Úplné bibliografické údaje bude obsahovat připravovaná publikace.