Sigurdardóttirová se oženila. Nebo vdala.

V roce 1995 napsal Vladimír Macura v knize Znamení zrodu: „Pravopisné a gramatické skutečnosti náhle vypovídají nejen o jazyce, ale i (a často především) o něčem zcela jiném. Odráží se v nich ten či onen program sociálního chování, ten či onen pohled na svět, svědčící současně o politických, estetických atd. postojích svých nositelů.“ Dodejme, že o pohledu na svět vypovídá nejen gramatika (zde připojení –ová za již přechýlené příjmení), nýbrž také výrazové prostředky, styl textu, volba tématu a způsob jeho uchopení, například v novinových titulcích Islandská premiérka si vzala ženu (www.svatba.cz) nebo Premiérka Islandu se oženila s dlouholetou partnerkou (www.aktualne.cz).

Oba titulky článků prozrazují o české společnosti víc než pouhou zálibu číst o svatbách známých osobností. První činíze sňatku dvou lidí stejného pohlaví senzaci („vzala si ženu“ zní skoro jako „vzala si šimpanze“), druhý dokládá bezradnost volby jazykových prostředků – v titulku je použit výraz „oženila se“, ale hned ve druhé větě článku se dozvíme, že se premiérka „vdala“.

Tápání v jazykovém výrazu souvisí s tápáním v postojích. Média někdy záměrně sdělují novou skutečnost „starým“ jazykem. Výraz „oženila se“ (místo např. „uzavřela manželství“) rozhodně zvýšil čtenost článku. Podobně kdysi uvedla televize Nova pořad o otcích na rodičovské dovolené pod názvem Mateřství ve slipech; v průběhu pořadu se jeden z otců ohradil, že se nepovažuje za matku ve slipech. Uvědomil si, že označení „matka ve slipech“ definuje jeho životní volbu jako kuriózní vybočení z normálu.

Jazyk pojmenovává, a tím zároveň třídí a kategorizuje hodnoty, jevy, postoje, sociální pozice. Mediálně známý kadeřník Libor Šula svého času prohlásil, že je proti adopci dětí homosexuálními páry; jak by dítěti vysvětlil, kdo je tatínek a kdo maminka? Přijal tudíž, aniž si toho byl vědom, obecně rozšířené konzervativní postoje „dítě potřebuje matku“, „dítě má mít otce a matku“ za své, a tak si předem odřízl cestu k případné adopci dítěte.

Jazyk působí jako nenápadný „strážce tradičních hodnot“. Jestliže nekriticky akceptujeme jazykové genderové šablony či stereotypy, které podle okolností dokonce nazýváme lidovými moudrostmi, osvědčenými pravdami nebo zdravým selským rozumem, nemáme vlastně důvod hledat a prosazovat jiný pohled na skutečnost. A přitom právě v tomto konkrétním případě by jistě společnosti prospělo rozšířit pohled na rodičovství o další formy rodinných vazeb.

O tom, kde všude jazykové genderové stereotypy brání svobodnému utváření života, ví mnohem více česká sociologie než jazykověda. Z lingvistické obce zatím zaznívají požadavky „Nechte jazyk jeho přirozenému vývoji, nezasahujte do něj!“ Z jedné německé studie vyplynulo, že společnost se vyvíjí směrem k rovnosti žen a mužů také – bez ohledu na různá opatření – přirozeným tempem. A nebudeme-li do něj zasahovat, skutečně se prý rovnosti pohlaví někdy kolem roku 2500 dočkáme.

Psáno pro časopis FEMA, listopad 2010.