Na Boženu Němcovou nám nesahejte!

K stěžejním tématům feministické a genderové lingvistiky patří kritika genderových hierarchií, výkonu a kontroly moci a manipulace lidí prostřednictvím jazyka. Odpůrci a odpůrkyně používají argument, zvaný „locus of existence“: co je tu odjakživa a má tradici, je správné. Takže například pohádky Boženy Němcové prosím nekritizovat.

O lidských nectnostech

Při návštěvě vnučky jsem vzala do rukou osvědčený národní poklad. Nebyly to písně Heleny Vondráčkové, o nichž interpretka prohlásila, že jsou českým národním pokladem, nýbrž pohádky Boženy Němcové.

První byla O Mášence a třech medvědech. Mášenka zabloudí v lese a narazí na chaloupku. Nikdo tam není. Mášenka má hlad, sní tedy připravenou kaši z nejmenší misky (tu nejmenší zvolila proto, že ji rodiče vštěpovali uskrovňování, poplatné jejímu genderu). Sedne si na nejmenší židličku a rozláme ji; vtěsná se do nejmenší ze tří postýlek a usne. Brzy se ukáže, komu chaloupka patří: tři medvědi – rodiče a medvídě – se vracejí z lovu. Medvěd-otec (kdo jiný dokáže hned jednat?) strašlivě zařve, když uvidí snědenou kaši, polámanou židli a dítě v postýlce svého mazlíčka. Mášenka se probudí a dá se na útěk. Medvědi ji nedohoní.

Pohádka připomíná záznam z policejního protokolu: nezletilá M. se vloupala do opuštěné chaty, odcizila zásoby potravin a vandalsky rozbila zařízení. Pachatelka nebyla dopadena.

Rozhodla jsem se pohádku vnučce převyprávět. Unavená Mášenka narazí na chaloupku a z nouze přespí, když předtím snědla kaši z prvního talíře, který ji přišel pod ruku. Sedne si na židličku, ale ouha, chatrná konstrukce se zhroutí. Mášenka mávne rukou a řekne si jako Scarlet ze Severu proti Jihu: budu to řešit až zítra.

Medvědi se vrátí, a aniž by se na cokoli vyptávali, spustí strašlivý řev. Mášenka odpoví: „Momentík, zachovejte klid. Jsem tady, protože jsem už únavou nemohla dál, a děkuji vám za možnost přespat. Kaši jsem snědla, stejně byla studená – uvaříme novou. Stolička byla už tak chatrná, že se pode mnou prolomila. Kde máte nářadí? Spravím ji.“ Medvědi zůstali s otevřenými ústy. Tahle malá odvážlivkyně se jim zalíbila! Společně opravili židli, uvařili novou kaši (mnohem chutnější, než tu vystydlou), rozloučili se a pozvali Mášenku na oslavy narozenin medvíděte o příštím víkendu. Zazvonil zvonec a pohádky je konec…

O ponižování a domácím násilí

V pohádkách Boženy Němcové abys hloupého muže pohledal/a, zato o hloupé ženy není nouze Jednu takovou manžel bije, ale vždy přes ni nejprve přehodí kozí kůži. A pak jí tvrdí, že ji nebije on, nýbrž ta koza. Od jiné, rovněž hloupé ženy muž utekl (nikdy neutíká žena od hloupého muže) a s poznámkou, že ji nepotrestá, když potká ještě hloupější ženu, se vydal tu hloupější hledat. Při odpočinku ho zastavila kolemjdoucí a tázala se, proč se tak zahleděl do nebe. Inu, spadl jsem odtamtud a přemýšlím, jak se dostat zpátky, řekl. Selka se zaradovala: až půjde zpátky, může pozdravovat jejího nebožtíka a předat mu peníze a nějaké oblečení. Dobře, prohlásil muž, jejího nebožtíka zná a všechno mu předá. Muž se pak s penězi a věcmi vrátil domů – spokojen, že existují ještě hloupější ženy, než je ta jeho.

V další pohádce potrestal muž svou údajně hloupou manželku topením ve vodě: ucpal chalupu a komínem dovnitř lil vodu, až se žena začala topit a volat o pomoc. Když usoudil, že mučení je dost, přestal a žena mu dokonce ještě poděkovala za vysvobození. Jinou ženu zakopal sedlák v lese až po krk do země poté, co ho – opět svou hloupostí – připravila o malý obnos, a nahrnul na ni listí, že hlava vypadala jako pařez. V noci si loupežníci v její blízkosti rozdělovali lup a postavili na její hlavu svíčku; teprve když jí vřelá kapka vosku skanula na hlavu, odvážila se vykřiknout a vyděšení loupežníci utekli. Lup nechali na místě. V sedlákovi se v noci přece jen (!) hnulo svědomí a šel ženu hledat, našel nejen ji, vděčnou za vyproštění, nýbrž i hrnec zlaťáků – domácí násilí tedy mu přineslo nečekané ovoce. U těchto pohádek by moje převypravěčské snahy nemohly než selhat; tak jsem je vnučce prostě zatajila.

Božena Němcová zapisovala pohádky nebo spíše vyprávění, jak je slyšela. A kromě příběhů, které pohladí po duši, pro nás uchovala i ty, které se vyplatí kriticky vnímat. V každé autorčině sbírce pohádek jsou totiž takové, které (viz výše) jako by oslavovaly sexismus, cynismus, lstivost, hrabivost, zákeřnost a domácí násilí. Moje rada: podle věku dítěte je buď náležitě vysvětlíme a uvedeme do souvislosti s lidským ponižováním a nectnostmi, nebo bychom měli dětem takové pohádky raději zatloukat, zatloukat a zatloukat.