Přechylování příjmení

Ženská příjmení se po dlouhém mlčení konečně stávají předmětem debat. Témat je mnoho.  V poslední době se intenzívně diskutuje o přechylovacím formantu -ová, s jehož pomocí se v Česku tvoří většina ženských příjmení.

Za určitých podmínek mohou rodiče nechat na matrice zapsat jméno narozené dcery bez -ová a ženy si mohou nechat zaregistrovat příjmení bez -ová při sňatku. Příjmení s -ová odjakživa označují přináležitost ženy k muži, což se některým ženám nelíbí a mají na to právo. Stranou debat zatím zůstává další jazykový relikt patriarchátu: žena sňatkem skoro automaticky přebírá jméno manžela, zatímco opačné případy jsou velmi vzácné.

Druhým důvodem k odmítání -ová je skutečnost, že příjmení se tím pozmění. Jeho nositelka bude muset v zahraničí vysvětlovat, proč se jmenuje jinak než manžel. Existují i případy, kdy pošta nepředala ženě dopis, protože její příjmení na obálce se lišilo od příjmení v osobních dokladech. Martině Navrátilové v USA nikdo její -ová nebral; mějme tedy úctu k příjmením i my.

Výhodou příjmení s -ová je snadné skloňování. Umíme zacházet s příjmeními, která je nemají? Odpověď zní: rozhodně umíme a máme v tom praxi již stovky let. V matrikách českých obcí jsou zápisy ženských jmen jako Theresia Wolker, Anna Procházka, Eva Vykopal a podobně. Až po druhé světové válce se začalo plošně přechylovat – byly tak opticky „vymazány“ příslušnice německé menšiny. Přechylování „jménem zákona“ prosazoval zejména jazykovědec F. Oberpfalcer, který se sám nechal přejmenovat na Jílka.

Tak, jako existují nesklonná ženská křestní jména (Dagmar, Miriam), máme v češtině mnoho nesklonných příjmení: Martinů, Janů, Krejčů, Hrejsemnou, Osolsobě, Šerých a další. Ve větách je používáme například takto: „Mluvila jsem s Jirkou Osolsobě“, „Potkala jsem Evu Osolsobě“, „Byla jsem na koncertě Petry Janů“, „Krejčů říkal, že zítra ty podklady přinese.“ Některá příjmení se skloňují, jen označují-li muže (srovnejte s křestními jmény): „Formulář odevzdejte sčítací komisařce Haně Dolejší“, avšak „Formulář odevzdejte sčítacímu komisaři Petru Dolejšímu“.

Zastánci a zastánkyně -ová si pochvalují, že na první poslech poznají rod. Jak to asi dělají v cizině? Na plakátech k filmu stojí jména hereček a herců, třeba K. Brown, M. Miller, a divácká obec brzy zjistí, kdo je žena a kdo muž. U příjmení Winslet, Jolie, Pitt nebo Brosnan to víme už předem 🙂 . Koneckonců by se musela přechylovat i příjmení Janů nebo Lepší, na nichž není poznat rod.

Jména bez -ová nečiní v jazyce a řeči problém. Některé dialekty dokonce v běžné komunikaci -ová odstraňují;  nahrazují je -ů nebo -ojc, -ovic, -ých, čímž se skloňování nadobro zbaví: „byla tady Vítů“, „Krausovic měli kdysi pekárnu“.

Je třeba jasně říci, že ženská příjmení bez -ová jsou v češtině mluvnicky správná, stovky let vžitá, jejich používání nepřekážejí žádná jazyková specifika a není důvod bránit jejich registraci zákonnými ustanoveními.