Přechylování příjmení

Ženská příjmení se po dlouhém mlčení konečně stávají předmětem debat. Témat je mnoho.  V poslední době se intenzívně diskutuje o přechylovacím formantu -ová, s jehož pomocí se v Česku tvoří většina ženských příjmení.

Za určitých podmínek mohou rodiče nechat na matrice zapsat jméno narozené dcery bez -ová a ženy si mohou nechat zaregistrovat příjmení bez -ová při sňatku. Příjmení s -ová odjakživa označují přináležitost ženy k muži, což se některým ženám nelíbí a mají na to právo. (Stranou debat zatím zůstává další jazykový relikt patriarchátu: žena sňatkem skoro automaticky přebírá jméno manžela, zatímco opačné případy jsou velmi vzácné.) Druhým důvodem k odmítání -ová je skutečnost, že příjmení se tím pozmění a jeho nositelka bude muset v zahraničí vysvětlovat, proč se jmenuje jinak než manžel. Martině Navrátilové v USA nikdo její -ová nebral; mějme tedy úctu k příjmením i my.

Výhodou příjmení s -ová je snadné skloňování. Umíme zacházet s příjmeními, která je nemají? Odpověď zní: rozhodně umíme a máme v tom praxi již stovky let. Tak, jako existují nesklonná ženská křestní jména (Dagmar, Miriam), máme v češtině mnoho nesklonných příjmení: Martinů, Janů, Krejčů, Hrejsemnou, Osolsobě, Šerých a další. Ve větách je používáme například takto: „Mluvila jsem s Jirkou Osolsobě“, „Potkala jsem Evu Osolsobě“, „Byla jsem na koncertě Petry Janů“, „Nejlepší byla Janů“, „Krejčů říkal, že zítra ty podklady přinese.“ Některá příjmení se skloňují, jen označují-li muže (srovnejte s křestními jmény): „Formulář odevzdejte sčítací komisařce Haně Dolejší“, avšak „Formulář odevzdejte sčítacímu komisaři Petru Dolejšímu“.

A jak je to s cizími příjmeními? I s nimi si poradíme bez skloňování, jak ukázalo naše soužití se sudetoněmeckým obyvatelstvem, dramaticky ukončené poválečným vyhnáním většiny německy mluvících lidí a nuceným počešťováním jmen těch, kteří zůstali. Mnoho žen tehdy mělo nesklonná příjmení, dokonce i českého původu: Maria Wrabetz, Paula Wessely.

Zastánci a zastánkyně -ová si pochvalují, že na první poslech poznají rod. Jak to asi dělají v cizině? Na plakátech k filmu stojí jména hereček a herců, třeba K. Brown, M. Miller, a divácká obec brzy zjistí, kdo je žena a kdo muž. U příjmení Winslet, Jolie, Pitt nebo Brosnan to víme už předem 🙂

Jména bez -ová nečiní v jazyce a řeči problém. Některé dialekty dokonce v běžné komunikaci -ová odstraňují;  nahrazují je -ů nebo -ojc, -ovic, -ých, čímž se skloňování nadobro zbaví: „byla tady Vítů“, „Krausovic měli kdysi pekárnu“.

Je třeba jasně říci, že ženská příjmení bez -ová jsou v češtině mluvnicky správná, stovky let vžitá, jejich používání nepřekážejí žádná jazyková specifika a není důvod bránit jejich registraci zákonnými ustanoveními.

2 komentáře na „Přechylování příjmení“

  1. Každopádně nesouhlasím s přechylováním ženských příjmení. Kateřina Lang je asi „pyšná“. Na území ČR ať se každá ženská jmenuje -ová. V cizině je mi to jedno.
    Ještě bych s dovolením přidal dotaz: proč „pátým pádem voláme“ na Jana (Honzu) Jene?
    Myslím, že správný 5. pád od Jana je „Jane“!
    S pozdravem Benda.

    1. Dobrý den, těžko nesouhlasit, když některé ženy -ová nemají. Z politické scény známe například K. Peake nebo K. Jacques, a přidávat jim přechylovací příponu s koncovkou by byl zásah do jejich příjmení. K druhé otázce: vokativ „Jene“ se vyvinul historicky a je správný. Zdravím, JV

Komentáře jsou uzavřeny.