Domácí násilí: jak je rozpoznat a jak se před ním chránit

Domácí násilí je závažný problém, s nímž se potýkají děti, dospělí, senioři a seniorky. Drtivou většinu obětí domácího násilí tvoří ženy. V partnerských vztazích může násilí začít „nevinnou“ kontrolní esemeskou a rozvinout se v ponižování důstojnosti, zpochybňování schopností a inteligence, psychický teror, fyzické násilí, ekonomickou a sociální izolaci.

Neúčinnější obranou je rozpoznat znaky domácího násilí již v jeho počátečních stádiích a nespoléhat se příliš na to, že vzácné okamžiky pohody se budou opakovat. Ukázka pochází z knihy GENDER A SPOLEČNOST, vydané v roce 2006 na PF UJEP v Ústí nad Labem.

Domácí násilí a další formy násilí

Březen 2005, moderátor lokálního vysílání Rádia Zürichsee zavtipkoval: „Tak podle zprávy z Británie je každá pátá dívka bita svým přítelem… Hm, no, to asi poté, co uvařila…“

Bije tě? Tak to tě miluje. (Ruské pořekadlo)

Co je vlastně domácí násilí?

Domácí násilí je jednou z nejčastějších forem násilí, a přesto se mu dosud nevěnuje dostatečná pozornost v českém Trestním zákoně. Tragické je, že pachatelem bývá nejčastěji blízká osoba; partner nebo někdo z rodiny, násilí se odehrává za zdmi bytů, obtížně se získávají důkazy, chybí svědci. Oběťmi se stávají nejvíce ženy a děti, senioři a seniorky, handicapovaní lidé; muži bývají konfrontováni spíše s psychickým násilím. K nejčastějším projevům domácího násilí patří podle www.nasili.unas.cz (náhled 2005):

• fyzické násilí, šikanování nebo ničení vašich osobních věcí;
• vyhrožování a zastrašování;
• zakazování styku s přáteli a s vaší rodinou;
• urážení a ponižování před ostatními lidmi;
• nucení k sexuálním praktikám, s kterými nesouhlasíte;
• snaha převzít naprostou kontrolu nad tím, co děláte;
• kontrola vašich financí nebo jiných čistě osobních záležitostí.

Informační zdroje praví: nejdřív jde o lidskou důstojnost, pak o zdraví a nakonec o život (www.domacinasili.cz). Násilí se obvykle odehrává v rodinách, kde jsou lidé vzájemně provázaní na více úrovních, a pro oběť je těžké vymanit se ze závislosti na agresorovi.

Na rozdíl od tzv. italské domácnosti je u domácího násilí podstatný vztah moci a bezmoci. Různé materiály se shodují v údaji, že kolem 95 % obětí mezi dospělými činí ženy. V roce 2004 tvořily ženy 96,4 % ze všech evidovaných osob, týraných ve společné domácnosti (Ženy a muži v datech 2005:76).

Podílí se na tom způsob výchovy, neboť ,tradiční‘ výchova směřuje k modelu citlivé, přizpůsobivé, poslušné a pasivní dívky (Klees in Glumpler 1993:354, Focks 2002). Přežívají názory, že žena má být poslušná, má zapomenout na své zájmy, společenský život; že myslet na sebe je u ní projevem sobectví; že za ,neplnění povinností manželky a hospodyňky‘ je možné ji ztrestat. Násilí probíhá ve fázích (www.profem.cz, 2005):

Domov není vždy ztělesněním lásky a bezpečí, upozorňuje teolog a etik z Ústavu etiky a společenských věd univerzity v rakouském Grazu Kurt Remele: „Vlastní rodina nebo partnerský vztah jsou – statisticky vzato – nejnebezpečnější místa pro ženu“. Fyzické násilí zapadá do ,tradičního‘ konceptu mužství.

Někteří zástupci církve přitom radí ,nést svůj kříž‘ a trpět. Biskupská konference v USA v roce 2002 přesto uznala domácí násilí jako důvod k rozvodu, ba k církevní anulaci sňatku. Církevní společenství by měla ženám pomáhat, míní K. Remele, který s kolegyní Andreou Lehner-Hartmann z vídeňské univerzity pořádá semináře k rozpoznání již prvních náznaků domácího násilí. (www.dieStandard.at, náhled v prosinci 2005)

K násilí překvapivě přispívá i oblíbený, zdánlivě gentlemanský a romantický ideál muže-ochránce. Status ochránce má totiž oprávnění jen tehdy, když existuje agresor (více in Ružový svet 2003:134 a násl.). Stereotyp chápání žen jako slabých, téměř dětsky nesamostatných bytostí velí, aby muž chránil ženu dokonce před ní samotnou. Analýzy způsobu zobrazování žen a mužů a jejich vlivu na veřejnost ukázaly, že nejvíce zobrazovanými i veřejností vnímanými mužskými vlastnostmi jsou krutost a ,přirozená‘ autorita (Obraz ženy v médiích a reklamě 2003). Spojení obojího má fatální následky.

Oběť násilí se obvykle bojí nebo stydí promluvit. Někdy neprohlédne, jak je jí manipulováno, bývá přesvědčena o vlastní vině. Naráží na nepochopení okolí, které je přesvědčeno, že „co se odehrává za zavřenými dveřmi, do toho nikomu nic není“. Mnohé oběti si navíc myslí, že násilí patří k životu, neboť je samy vdětství prožily. Pouhá omluva násilníka popř. květina pak stačí k tomu, aby násilí dále snášely. K nápravě a k zamezení opakování násilí je nezbytné používat speciální metodiky, vycházející z odborných charakteristik oběti, jejích jednání a prožívání. Oběť potřebuje komplexní psychologické, sociální a ekonomické poradenství, aby měla šanci začít nový život.

Tzv. stockholmský syndrom pojmenovává situace, kdy žena po prožitém šoku začne být násilníkovi vděčná například za to, že na ni alespoň někdy vlídně promluví, že jí dovolí jíst nebo podá sklenici vody. Přepadení jedné banky v roce 1973 ve Stockholmu skončilo osvobozením rukojmích, avšak u obětí se projevily pocity vděčnosti za ,znovu darovaný život‘.K důsledkům stockholmského syndromu může patřit neochota vypovídat proti pachatelům násilností včetně domácího násilí. Zdroj: internet.

O násilí se tradují mýty, jež brání oběti i okolí (a bohužel také neproškoleným vyšetřujícím orgánům) rozeznat násilí a zakročit: „Můžu si za to sama, jsem hloupá, nepořádná, nehezká…“; „Musela ho vyprovokovat, že ji uhodil“; „Nikdy předtím ji neuhodil, takže o nic nejde“; „Není to tak vážné, když spolu tak dlouho zůstávají. Asi jim to tak vyhovuje“; „Inteligentní lidé se nemohou dopouštět násilí na jiných“; „Je to takzvané italské manželství. Není divu, že sem tam padne facka“; „Ženám imponuje mužská agresivita, proto ji snášejí“.

Odchod od násilníka bývá problematický z důvodu péčeoděti. S délkou násilí roste i problém odejít: „Pokud jsem to nikomu neřekla dodnes, kdo mi uvěří…“. Poněvadž součástí násilníkových taktik je odtržení oběti od přátel a blízkých, mívá oběť násilí zpřetrhány sítě, jež by jí mohly pomoci. Donedávna navíc neexistovaly nebo nebyly v obecném povědomí azylové domy, kde by se obětem domácího násilí dostalo profesionální pomoci.

Domácí násilí se samozřejmě hluboce dotýká seniorek, seniorů a dětí. Genderová dimenze problému i zde ovlivňuje přístupy k řešení: Oblast sociální práce patří mezi feminizované a požívá nižší prestiž než jiná odvětví. Již samotná realizace výzkumu domácího násilí a ohledání situace závisí na tom, nakolik závažným jej shledávají komise a orgány, rozhodující o přidělení finančních prostředků.

Výzkumů domácího násilí v širších souvislostech se provádí dosud velmi málo. Důkladnou analýzu zaslouží prvky násilí v mediálních produktech, učených dětem. Některé pohádky přímo domácí násilí podporují. V pohádce Hora jménem Andělská pláče princezna nad mrtvým manželem, který omylem vypil otrávené víno, jež jí sám připravil, aby se jí zbavil. Ačkoliv ji celý život týral a ponižoval, miloval ji, tvrdila laskavá princezna nad jeho mrtvolou (1993, režie S. Simonová, vysíláno 20. 1. 2006 na ČT 2).

V lednu 2006 se na TV Nova vysílal film Trosečníci se zpěvačkou Madonnou v hlavní roli. Rozmazlená bohatá žena ztroskotala na výletě motorovým člunem na pustém ostrově s chudým rybářem, jenž jí posluhoval. Role se obrátily: nyní začal ponižovat ženu muž. Týral ji hladem, přidal kopance, facky, pokus o znásilnění. Zanedlouho jsme ale sledovali, jak Madonna líbá trýzniteli nohy a vyznává mu lásku… Film otevřeně propagoval násilí jako ,nástroj umravnění‘. Podle tvůrců filmu je týráním, bitím a urážkami možné donutit ženu milovat – „však ona si zvykne“.

Z jedné ankety na pedagogické fakultě

(Křestní jména byla změněna)

• Jolana: „Teď už k němu necítím nic než soucit, ale doba s ním prožitá byla utrpením. Nikdy nezvýšil hlas, naopak vždycky na mě jen tiše syčel ty svoje výčitky, ale to, co mi říkal, bylo horší než facky. Je inženýr, má v cizině patentované své vynálezy, doma sbírku historických motorek, okolí ho považuje za zajímavého člověka. Stále mi dokazoval, jak jsem hloupá. Pokoušel se oddělit mě od mých přátel a známých; nikdo mě prý nemá rád, všichni se prý se mnou přátelí jen ze soucitu. Ještě rok po rozchodu mě terorizoval esemeskami a telefonáty. Stýká se s vzdělanými lidmi, kteří nemají ponětí, coje zač.“
• Pavla: „Sestru jedné mé přítelkyně manžel nehorázně shazuje nejen doma, alei před přáteli a rodiči. Vyčítá jí každou chybičku v domácnosti i na jejím těle a dokonce ji viní z toho, že si on sám našel milenku. Po pěti letech manželství našla sílu a podala žádost o rozvod, ale zjistila, že čeká miminko, tak se k němu vrátila…“
• Zuzana: „Nejsem si jistá, jakou roli hraje inteligence mužů, ale myslím, že velice inteligentní muž by se nikdy neuchýlil k takovýmto způsobům.
• Lenka: „Nechápu jednu moji kamarádku. Její přítel na ni neskutečně žárlil, neustále ji kontroloval přes SMS, telefony i své kamarády. Zkoušel na ni například to, že jí poslal SMS z čísla, které ona neznala, ve které ji, jako někdo jiný, třeba zval někam na kávu. A čekal jak ona na to zareaguje, jestli pozvání přijme… Odchod od něj jí trval velice dlouho. A její nový přítel není o moc lepší.“
• Linda: „Ve svém okolí jsem se už přesvědčila o tom, že není tak lehké člověku, který se stal obětí domácího násilí, pomoci. Jedná se o muže, kdy postrachem jeho života je jeho vlastní žena. On nesmí jít na pivo, nesmí se stýkat s kamarády, z vlastní výplaty nedostane ani na telefon. Přitom má pěknou výplatu, vyšší než ona. Stejně tak proti tátovi vychovala děti. Na Štědrý večer sedí sám v kuchyni, zatímco ostatní jsou v obýváku, jenže ho tam mezi sebou nechtějí. Jedná se o strašně hodného člověka, jenže odmítá se rozvést, protože má zato, že by mu žena dělala peklo i po rozvodu, a odstěhovat se nechce. Nabídnete mu, že mu pomůžete najít bydlení, zařídit nový účet v bance… Jenže pokud odmítne pomoc po několikáté, je jasné, že se člověk cítí bezradný, přestože by pomoci chtěl.“
• Marie: „Našla jsem si úžasného přítele, velmi rychle jsme se zamilovali. Jeho žárlivost jsem zpočátku nevnímala; vždycky jen nenápadně vyzvídal, kde jsem byla a jak jsem se měla. Pak se ale ze starostlivého vyptávání staly výslechy, občas mne přišel zkontrolovat, jestli jsem „jeho hodná holčička“. Ani varovné poznámky kamarádek nebyly tehdy nic platné – co ony mohou vědět, když ho vlastně vůbec neznají. Dnes na tento vztah vzpomínám jako na noční můru, ale myslím si, že jsem se dost poučila…“

Potírání domácího násilí

V Česku narůstá počet evidovaných případů týrání: téměř 38% žen zažilo některou formu násilí. Děti je zažily jako oběti isvědci, např. v roce 2002 viděly děti násilí na 74% klientek občanského sdružení ROSA. Důležité je včas rozpoznat násilí, které může začínat velmi plíživě, a vyhledat pomoc třeba na nejbližším odboru sociálních věcí, na policii nebo se informovat na internetu. Naprosto nezbytná je osvěta pokud možno již v rámci výuky na základní škole; jedna studentka na pedagogické fakultě prohlásila, že až po naší společné diskusi si uvědomila, že domácí násilí kdysi sama prožívala.

Neziskové organizace i vládní instituce udělaly zejména po roce 1989, kdy se o násilí konečně začalo otevřeně mluvit, pro popularizaci informací o násilí obrovské množství práce. Řešení problematiky domácího násilí se stalo pro vládu České republiky jednou z jejích priorit (opatření č.6. Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen). Na www.mpsv.cz je umístěn seznam nevládních neziskových organizací, které vyvíjejí činnost v oblasti prevence různého typu násilí a pomoci obětem.

Fenomén domácí násilí analyzovala z pohledu českého trestního práva studie „Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva“, která vznikla v rámci projektu „AdvoCats for Women“. Projekt realizovala od roku 2000 nevládní neziskovou organizace ProFem (www.profem.cz). Autorky žádaly komplexní řešení domácího násilí v trestním zákonu a trestním řádu, zákonu o policii, zákonu o rodině, občanském zákoníku, občanském soudnímu řádu, zákonu o přestupcích a zákonu o advokacii. Profem se zasazuje o práva žen nejen v oblasti násilí, nýbrž i na trhu práce, v rozpočtování, v zemích s drasticky nerovným postavením žen, zabývá se důsledky procesu globalizace v životě žen. Poskytuje poradenské služby, školení a semináře, vydává odborné publikace, kalendáře s medailony slavných žen. Významnou činitelkou je Koordona (www.koordona.cz), dobrovolné seskupení organizací, jež se mj. zabývají otázkou násilí na ženách. K roku 2006 sdružovala Koordona 13 organizací.

Od 1. 6. 2005 vstoupila v platnost dlouho očekávaná novela trestního zákona (zákon č. 91/2004 Sb.). V paragrafu 215a Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě nebo osoby blízké se zavádí trestnost domácího násilí. Policejní orgány přitom již nesmějí vyžadovat souhlas týrané osoby se zahájením trestního řízení. Často se totiž stávalo, že týraná osoba odvolala trestní oznámení ze strachu před dalším napadením.

V roce 2006 se do kampaně proti domácímu násilí zapojila také tehdejší ministryně školství Petra Buzková. Poskytla médiím fotografii své tváře s nalíčenými stopami násilí. (www.idnes.cz, březen 2006)

Stále se sice zdokonalují právní nástroje na ochranu obětí domácího násilí, avšak Česká republika nepřestává patřit k zemím, kde domácí násilí patří k největším problémům; mimo jiné vinou nedostatečně reflektovaných hierarchií pohlaví.

Další formy násilí

Sexuální obtěžování (viz kap. 11) bývá strategií některých nadřízených, v drtivé většině mužů,vůči zaměstnankyním, s cílem ponížit oběť, zkomplikovat jí pracovní výkon popř. ji vystrnadit z pracovního místa. Zevrubnou analýzu fenoménu obtěžování a sexuálního obtěžování na pracovišti provedly expertky ze SOÚ AV ČR (Křížková/Čermáková/Dudová/Maříková/Uhdeová 2005).

Úřednice hledala práci více než rok a půl. Po nástupu na nové pracoviště byla nadšena vysokým platem, avšak záhy poznala, že chce-li jej mít nadále a chce­li vůbec zůstat, musí se účastnit šéfových večírků, které končí sexuálním obtěžováním každé nové pracovnice. Odmítnutí má pro novou pracovnici existenční následky. Situace byla natolik bezvýchodná, že žena musela vyhledat psycholožku. Šéfovo chování vystihuje také termín bossing, viz níže.

Mobbing je obecný název pro dlouhodobou či opakovanou šikanu, výjimečně i jednorázové chování takového druhu na pracovišti včetně školského prostředí. Cílem a/nebo výsledkem mobbingu je stres člověka, který se mu nemůže bránit. Bossing je psychický nátlak ze strany vedoucí/ho pracoviště; vytváří nezdravé pracovní klima a staví podřízené do nevýhodné situace, v níž se cítí často bezradní, chtějí-li si práci udržet. Stalking je druh násilí, kdy je oběť pronásledována a obtěžována telefonáty, dopisy apod. Bullying představuje zastrašování, tyranii. Osoby, které vykonávají psychický nebo fyzický nátlak na druhých, si nezřídka umějí neomylně vyhlédnout oběť, u níž vycítí nedostatek sebevědomí a příležitost k zneužití své nadřízené pozice. Jakkoli nepřeceňujeme podíl faktoru gender na výskytu násilí, je pravdou, že hierarchizace pohlaví kněmu již ze své podstaty přispívá.

Podněty

• Rozeznáte v názorech z ankety některé mýty o násilí? Přečtěte si další příběhy na doporučených webových stránkách. Kde je hranice, kdy byste rozeznali násilí, kdy byste věc rázněřešili?
• Zjistěte v internetu, jak lze pomoci obětem násilí. Kdyby násilí potkalo někoho z vašich blízkých, umíte najít telefonní linku a instituci ve vašem okolí, kde poradí, co dál?
• Pod hesly stalking, mobbing, bossing, sexual harassment a sexuální obtěžování hledejte informace v českých i cizojazyčných vyhledávačích.

Odkazy

• ABC feminismu 2004;
• BIG 1999;
• Dvořáková 2002;
• Focks 2002;
• Glumpler 1993;
• Křížková/Čermáková/Dudová/Maříková/Uhdeová 2005;
• Mýty a fakty o násilí páchanom na ženách 2002;
• Násilie páchané na ženách… 1998;
• Obraz ženy v médiích a reklamě 2003;
• Opočenská 1999;
• Renzetti/Curran 2003;
• Ružový a modrý svet 2003;
• Společnost žen a mužů z aspektu gender 1999;
• Žena nie je tovar 2005;

• www.acorus.cz
• www.alianciazien.sk
• www.antistalking.com
• www.bkb.cz
• www.dieStandard.at
• www.ecn.cz
• www.feminismus.cz
• www.fod.cz
• www.fvpf.org
• www.koordona.cz – Koalice organizací proti násilí na ženách;
• www.llp.cz
• www.mobbing-web.de
• www.mpsv.cz – seznamy nevládních neziskových organizací; www.mpsv.cz/files/clanky/1699/obtezovani.pdf – internetová verze studie Křížková/Čermáková/Dudová/Maříková/Uhde, 2005;
• www.mvcr.cz
• www.nasedite.cz
• www.nasili.unas.cz
• www.oad.sk
• www.profem.cz, http://www.profem.cz/dn_studie.htm;
• www.rosa-os.cz
• www.stopnasiliu.sk
• www.strada.cz
• www.ta-gita.cz