Koho vytáčí „hostka“ a „hoststvo“?

V poslední době se pozornost veřejnosti stáčí k slovům hostka a hoststvo. Pro někoho jsou tato slova neslýchaná: máme přece výrazy host a hosté, tak k čemu tyhle novoty!

Česká veřejnost chová vůči jazyku posvátnou úctu od dob školní docházky. Čeština vždy patřila k nejméně oblíbeným předmětům. V diktátech se nelítostně testovala vyjmenovaná slova a psaní velkých písmen – nikoli náhodou jsou to jevy, které až na výjimky (i/y v některých nářečích) nelze odposlechnout a musejí se nabiflovat. Postrachem byl, až do maturity zůstal a o osudech zkoušených spolurozhoduje rozbor větný. Chyby nebyly naše malé přítelkyně na cestě ke kultivovanému vyjadřování, nýbrž katovy šlehy, zanechávající bolestivou stopu na sebevědomí. Škola neučila, jak správně komunikovat, nýbrž dbala na bezchybnou gramatiku a interpunkci. Čest výjimkám.

Škola nám zamlčela, že se slovy si můžeme hrát a experimentovat; ve výuce na to ostatně ani nebyl čas. Jenže jazyk, to je také hra. Můžeme tvořit slova a testovat, jak naše experimenty přijmou ostatní. Můžeme zkoušet, která slova a slovní obraty se zalíbí, ujmou, rozšíří, a opustit ty, co se naopak neosvědčily. Lidé mají totiž své pojmenovací potřeby, a ty se neustále proměňují, narůstají nebo zanikají. Výstižné slovo si lidé najdou, někdy s neuvěřitelnou kreativitou. Na existenci má právo každé slovo, které se vžije, čímž dokáže svou smysluplnost a funkčnost.

Hostka a hoststvo patří do oblasti hry zvané slovotvorba. Hostka vznikla proto, že mluvčí v některých kontextech chtějí a potřebují vyjádřit ženský rod, a už déle než sto let se běžně používá v moravských dialektech. Hostka je klíčem k řešení rodových kotrmelců jako Vítáme našeho dnešního vzácného hosta, který je autorem zde vystavených věcí – paní Evu Novákovou. Šesti mluvnickým znakům maskulina se bylo možné vyhnout použitím přechýleniny hostka.

Hostka a obecně názvy osob ženského rodu, především podle povolání a důležitých pozic (strážmistryně, lídryně) zviditelňují ženy ve společenském kontextu, a s tím posilují jejich status; ten zase souvisí s jejich finančním hodnocením. V cizích jazycích se proto už v sedmdesátých letech minulého století začala vyvíjet a testovat doporučení k vyváženému jazykovému pojednávání žen a mužů.

Podobná doporučení se zabydlují i v češtině, neboť v češtině je alternování mužského rodu ještě naléhavější výzvou než v angličtině. Zatím ale v Česku citelně postrádáme reprezentativní slovníky se systematicky zpracovaným rodem: ve Slovníku spisovného jazyka českého chybějí klíčové výrazy lídryně, koordinátorka a mnoho dalších. Že by nebyly dost spisovné? Slovník má ostatně i v jiných směrech očividné problémy jít s dobou: přídavné jméno homosexuální se zpožděním více než třiceti let vykládá jako stižený homosexualitou. Vědecká a poradenská instituce tak stigmatizuje menšinu, neboť výraz „stižený“ bývá spojován s negativními obsahy.

Výraz hoststvo (klidně jej vyslovte zjednodušeně hostvo) označuje skupinu pozvaných. Nejen zahrnuje všechna pohlaví a identity, nýbrž navíc také – na rozdíl od pojmenování hosté – klade alespoň slovně důraz na vzájemnou provázanost pozvaných – spojují je zájmy, záměry, aktivity. Kdo chce, používá hoststvo právě pro toto jemné zpřesnění; komu se to nelíbí, přenechá je druhým.

Jazyková tvořivost je součástí svobody projevu a myšlení. Jazyk odráží a spoluutváří myšlení, které se vyvíjí. A vůbec: jediná stálá vlastnost jazyka je jeho proměnlivost. Kdo si chce užít krás jazyka a objevovat další jeho možnosti, bude jej používat se zvědavostí, hravostí a se sympatiemi pro všechno, co rozvíjí a kultivuje vyjadřování.

Jak se v Česku píše a mluví o #metoo

 

Kampaň #metoo odhalila, jak dalece rozšířeno je sexuální obtěžování. Nedopouštějí se jej lidé, žijící harmonický osobní život (stejně jako nerozšiřují sexistické vtipy ti, kteří žijí v partnerské shodě), nýbrž ti, kteří krachují ve vlastních intimních vztazích. Svůj vliv na pracovní nebo kariérní postup jiných testují mimo jiné vpádem do jejich intimní sféry. Sexuální obtěžování je „(j)akákoliv forma nežádoucího ústního nebo jiného než ústního projevu sexuální povahy, jehož cílem nebo výsledkem je narušení důstojnosti osoby, zejména když se vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážející prostředí.“ (Novela zákoníku práce č. 46/2004.) Nejde tedy o sex, nýbrž o uplatňování moci a o ponižování lidí.

Téma je v Česku očividně tak nové, že se v něm část veřejnosti a žurnalistické obce neorientuje, částečně ovšem vinou neznalosti základních informací a neochotě obstarat si je. Články a ohlasy pak  bagatelizují sexuální obtěžování, hemží se omyly, špatně formulovanými problémy, otázkami a anketami (anketa iDnes „Jak vnímáte sexuální narážky přátel či kolegů“). Vytrhávají jevy z kontextu, argumentují selektivně, líčí známé případy manipulativně a je na nich znát senzacechtivost na úkor faktů. Mívají tyto rysy:

  1. Zesměšňování problému. Výraz sexuální „harašení“ místo „obtěžování“ se rozšířil pro částečnou fonetickou podobnost s výrazem harrasment v devadesátých letech minulého století. Je spolehlivým znakem špatné orientace v problematice, stejně jako úmyslně nesprávná výslovnost či pravopis anglického termínu gender. Dramatické metafory jako „hon na čarodějnice“ mají signalizovat přesvědčení, že postih sexuálního obtěžování je přehnaný.
  2. Směšování pojmů sexuální násilí a sexuální obtěžování a jejich zaměňování za flirtování. Na jedné straně je vyjadřován respekt vůči obětem násilí, na druhé straně jsou bagatelizovány projevy sexuálního obtěžování: někomu „upadla ruka na něčí koleno“ (Stropnický v ČT 24), někdo „se dopustil letmého doteku či zavadil o dívčí ňadro“ (Fištejn v Reflexu). Zkresluje se skutečnost: muž „pomohl ženě do kabátu nebo podržel dveře a byl obviněn“.
  3. Argumentace ad hominem a strategií otrávené studny. Problém údajně tematizují a kampaně vedou zestárlé, zneuznané herečky, slávychtivé hvězdičky, zuřivé aktivistky (Kolářová v iDnes), frustrované feministky, které nikdo nechce a kariéristky či aktivistky, jež nebyly úspěšné, „měly by si najít chlapce“ (Doležal v Reflexu).
  4. Hledání kvazi příčin. Že se o sexuálním obtěžování široce debatuje také v České republice, má pramenit „v Americe“ (Machalická v LN), v „EU“, v „politické korektnosti“, v „genderovém šílenství“. Kdo kritizuje sexuální obtěžování, „nemá smysl pro humor“.
  5. Naturalizace útoků. Argumentuje se přírodou a přitažlivostí: „žena přece muže odjakživa přitahuje“, muž je „predátor“, „dotýkat se je normální“, mezi ženami a muži „odpradávna vždy funguje i výměnný obchod“ (Janáčková v iDnes).
  6. Podsouvání viny oběti. „Nedala jasně najevo, že se jí to nelíbí“, „šla tam dobrovolně“, „věděla, do čeho jde“, „mohla tušit, že…“, „měla se ozvat“, „proč až teď, o co jí jde“, „tak to chodí, kariéra se dělá přes postel“.
  7. Varování před důsledky. Postih sexuálního obtěžování se inscenuje jako nežádoucí zásah do intimních vztahů: „přirozené projevy mužů začínají být prohlašované za zločin“, muž „dostane facku, když ženě přidrží dveře“, „co vlastně muž ještě smí“, „takhle brzy vymřeme“. Ženy, které oznámily sexuální obtěžování, kazí všem ostatním legraci: „…zamrzla nálada na vánočních večírcích v Americe“ (Vodička v iDnes).
  8. České řešení. Ženy v ČR jsou údajně schopné řešit nevhodné chování mužů „jiným způsobem“, „Většina českých žen není přehnaně emancipovaná a zatím zdravě vnímají rozdíly mezi myšlením mužů a žen“, „Mně jako Středoevropance to přijde trochu přitažené za vlasy“ (Janáčková, Šmolka a Janáčková podle Matějů, Schmidtová v iDnes).

Sexuální obtěžování je systémový jev. Musí být tudíž také potlačován systémovými prostředky. Odborně fundovaná osvěta v institucích napříč společností je nezbytná.

 

Na Boženu Němcovou nám nesahejte!

K stěžejním tématům feministické a genderové lingvistiky patří kritika genderových hierarchií, výkonu a kontroly moci a manipulace lidí prostřednictvím jazyka. Odpůrci a odpůrkyně používají argument, zvaný „locus of existence“: co je tu odjakživa a má tradici, je správné. Takže například pohádky Boženy Němcové prosím nekritizovat.

Pokračovat ve čtení „Na Boženu Němcovou nám nesahejte!“

Jak jazyk zabíjí image odbornice

Valdrová, 2005 pro Gender – rovné příležitosti – výzkum, dostupné též z www.genderonline.cz. Aktualizováno 2009.

Na jedné nedávné pražské konferenci se probíralo závažné téma: rovné šance žen a mužů na pracovním trhu. Posluchačky a posluchači po dva dny naslouchali referátům, kde referující plédovali za uznání žen jako rovnocenných členek společnosti, se stejnými právy a šancemi, jaké jsou dopřávány mužům.

Pokračovat ve čtení „Jak jazyk zabíjí image odbornice“