Valdrová, 2005 pro Gender – rovné příležitosti – výzkum, dostupné též z www.genderonline.cz. Aktualizováno 2009.
Na jedné nedávné pražské konferenci se probíralo závažné téma: rovné šance žen a mužů na pracovním trhu. Posluchačky a posluchači po dva dny naslouchali referátům, kde referující plédovali za uznání žen jako rovnocenných členek společnosti, se stejnými právy a šancemi, jaké jsou dopřávány mužům.
V příspěvcích se opakovaně vyskytovala pojmenování aktérů a aktérek zamýšlených reforem v oblasti pozvednutí lidských práv žen. Názvy osob a institucí byly formulovány v tzv. nepříznakovém či generickém maskulinu, o němž se v češtině domníváme, že rovnou měrou zastupuje ženský i mužský rod: odborníci, experti, organizátoři, zřizovatelé (budoucí zřizovatelé poradenských center pro ženy), učitelé, poskytovatelé, zaměstnavatelé, partneři, koordinátoři, sponzoři. Dozvídali jsme se, že je třeba vzdělávat funkcionáře, školitele, vést diskuse s politiky a novináři. Zaznělo také, že ombudsman má 60 právníků nebo děkuji hlavnímu koordinátorovi, kterým je paní XY.
Cílovou skupinu označovali referující ženy i muži výrazem ženy, mj. s přívlastky postižené, handicapované, znevýhodněné. Byl vysloven názor, že ženy potřebují srozumitelné informace; mluvilo se o soutěžích pro ženy, opatřeních pro ženy, poradenských centrech pro ženy, integraci žen. Vícekrát zazněl termín děvčata: naše děvčata, děvčata na úřadech, děvčata po mateřské; děvčata, která ještě rodinu nemají.
Jindy byly ženy zašifrovány pod označení pracovníci a byl též vznesen požadavek na kvalitního zaměstnance. Padla věta Stává se, že zaměstnavatelé jsou podvedeni otrlým a nestydatým zaměstnancem; jaké pohlaví si v duchu spojíte s otrlým a nestydatým zaměstnancem? Genderové lingvistky pokládají za zvlášť nekorektní, když se nikoli hned na začátku, nýbrž až v toku řeči ujistíme, že pod mužskými gramatickými tvary si skutečně vybavujeme právě muže a ne ženy.
Když referentky a referenti nazývali ženy a muže smíšeným dvoučlenným podmětem čipředmětem, užívali pořadí 1) maskulinum, 2) femininum. Ženy si prostě musejí i v jazyce počkat, než na ně přijde řada: muži a ženy, chlapci a děvčata, odboráři a odborářky; bez jediné výjimky se mluvilo o rovnosti mužů a žen. Oslovení Dámy a pánové sice ruší jazykovou přednost maskulina, avšak podle mne tu jde spíše o genderový jazykový rituál ve smyslu ´Dámy mají přednost´ než o vědomou reflexi jazykové rovnosti pohlaví. Moderátor je navíc rozšířil o atributy Milé dámy, vážení pánové, čímž verbalizoval klasická očekávání: ženy jsou tu proto, aby svět činily příjemným, zatímco těmi váženými jsou muži. Přestávku v programu dokonce ohlásil dvousethlavému převážně ženskému publiku slovy Dámy, o přestávce můžete zkontrolovat mobilním telefonem, zda je doma vše v pořádku. Dal tak najevo, že bez ohledu na nějaké schůzování si ženy mají laskavě ohlídat své ´klasické´ domácí povinnosti.
Co se tu odehrávalo na rovině jazyka a řeči? Současně se způsobem označování osob, používaným referujícími, postupně vplouval do podvědomí a nabýval v něm pevných kontur hierarchizovaný status subjektu a objektu zamýšlených změn. Dobře vím, že mluvčí měli na mysli ženy jako skupinu s určitými společnými rysy. Nicméně jejich pojmenovací praktiky, podobné si jako vejce vejci, jasně vydělily kategorii žen, děvčat, dam a matek, čekajících na pomoc, podporu, opatření a programy, oproti profesionálům -pomoc a podporu poskytujícím mužským subjektům. Ženy byly inscenovány jako homogenní problémová skupina, závislá na mužské odborné pomoci: byly zglajchšaltovány a zredukovány na své biologické ženství.
Prostřednictvím důsledně mužských názvů byly ženy vytěsněny z pozic odbornic, koordinátorek, vědkyň, autorek programů, iniciátorek, školitelek, ba i kolegyň a spolupracovnic. Pod maskulinním tvarem odborník, právník nebo hlavní koordinátor si totiž stěží někdo představí jiné než mužské pohlaví, jak jsem zjistila asociačními testy. Podobné vytěsňování ženské profesionality probíhá mezi řádky ve zpravodajství, v denním tisku nebo například v inzerci pracovních příležitostí, je-li formulována v mužském rodě.
Výrazy ženy, matky, děvčata označují pohlaví a pohlavnost, popř. fázi v životě biologické ženy. Ne vždy je ale přece relevantní tento aspekt explikovat, zejména ne v souvislosti s pracovní problematikou. Střední rod a přípona –če u slova děvče navíc signalizují nezralost; v češtině se jako párový mužský protějšek děvčete používá výraz chlapec (velmi rozšířené je oslovení žákyň a žáků chlapci a děvčata), který nenese tento zřetelný formální příznak nezralosti. Oblíbené přivlastňovací zájmeno v konstrukci naše děvčata nás vrací do dob, kdy žena byla vlastnictvím (manžela, otce).
V dnešní době vypjatého konkurenčního boje firem a značek, kdy několik vteřin vizualizace značky např. v záběru kamer na mantinel sportovního kolbiště či auditivní fixace opakováním názvu značky v rozhlasové reklamě rozhodne o úspěšnosti prodeje, je zapotřebí si uvědomit, že názvy osob jsou v určitém smyslu rovněž značkami.
Řešením jazykových asymetrií se již přes tři desítky let zabývá ve světě genderová lingvistika (viz v internetu desítky tisíc odkazů pod hesly nonsexist language, nichtsexistische Sprache aj.). Bezpočet výzkumů psychologických účinků tzv. generického maskulina v různých jazycích (v němčině výborně srovnatelných s češtinou) vyústil v řadu opatření na podporu nesexistického užívání jazyka počínaje směrnicemi Evropské unie, jež zavazují vlády členských zemí k jejich používání.
Český jazyk disponuje alternativami, jimiž lze napravovat asymetrie. Záleží na mluvčích. Přiznáváme jazyku a řeči sílu tvarovat postoje? Vážíme slova, abychom co nejlépe vystihly myšlenku? Pak platí totéž o pojmenováních osob: právě skrze ně produkujeme, potvrzujeme, posilujeme nebo naopak eliminujeme sociální hierarchie. Jazyk může v našem podání buď provádět účinný ´lobbing´ za ženy-odbornice, nebo tuto příležitost nechává ležet ladem, lépe řečeno, připisuje plus body mužům.
Odbornice z různých oblastí se kupodivu dobrovolně vzdávají možnosti propagovat ženský společenský a vědecký přínos, jestliže o sobě mluví a nechají se označovat mužskými názvy osob. Pokud se chtějí zviditelnit, měly by začít zacházet s mužskými názvy vlastních profesí velmi kriticky.
Mnohokrát prováděné asociační testy v německém jazyce dokázaly, že „nepříznakové maskulinum“ je mýtus (srv. též web Psychologického ústavu Univerzity v Heidelberku) a že takový způsob vyjadřování výrazně potlačuje šance žen být veřejností vnímány. Dosavadní nedostatek výzkumů problematiky v češtině je zčásti způsoben panujícím přesvědčením o spolehlivosti zástupné funkce tzv. generického maskulina, aniž byla tato ´spolehlivost´ kdy empiricky prokázána, nicméně z tohoto přesvědčení plyne neochota financovat reprezentativní výzkum.
Nejde o to, odstranit tzv. generické maskulinum z jazyka, nýbrž o to, zredukovat jeho užívání ve prospěch jazykového zviditelnění žen. Tak lze činit mnoha způsoby. Uvádím alespoň několik zásad a doporučení:
- Uvádíme tvary obojího rodu tam, kde mají označovat ženy i muže: Vážené kolegyně a kolegové; vystoupení zahraničních odbornic a odborníků atd. Tuto praxi střídáme s dalšími variantami, např. slovesným adjektivem nebo opisem (viz níže).
- Dodržujeme rodovou adresnost tam, kde se jedná o konkrétní osobu: děkuji hlavní koordinátorce projektu, kterou je paní XY… (Při psaní tohoto příspěvku podtrhuje počítač výraz koordinátorka červeně!)
- Vyhýbáme se apelativu žena/ženy a nahrazujeme je jinými názvy osob: odbornice, členky pracovních týmů, kolegyně, pracovnice, spolupracovnice. Místo ženy po mateřské dovolené lze ve vhodném kontextu použít kolegyně, zaměstnankyně, členky pracovních týmů, spolupracovnice po rodičovské dovolené. Výraz děvče opravdu nemá ve veřejném projevu místo.
- Odbornice, která sama sebe označuje mužským tvarem ekonom, právník, lékař, vědec, grafolog aj. dává vědomě či podvědomě najevo, že mužský jazykový tvar je pro ni prestižnější; klade také mužský výkon nad ženský.
- Vhodné je užívat slovesná adjektiva a obourodé názvy osob: referující, studující, vedoucí, mluvčí.
- Také užívání názvů, abstrahujících od biologického rodu, napravuje asymetrie: osoba, pracovní síla.
- Důležitá je redukce názvů neživých subjektů mužského rodu, jež zároveň mohou evokovat asociaci s mužským pohlavím: (zřizovatelská) instituce/ organizace místo zřizovatel; firma, podnik místo zaměstnavatel. V němčině se doporučuje větná kongruence: Tato instituce je poskytovatelkou …; v češtině není důvod větnou kongruenci neužívat.
- Pokud některé označení zní ´divně´, jak např. tvrdí některé kolegyně o názvu vědkyně, je třeba používat je tak často, aby si na ně mluvčí i veřejnost zvykli. Na příponu –yně jsme ostatně zvyklé od ministryně a kolegyně. (Z historie jazyka známe ´horší´ případy: posměšně označovaná skupina se chopila názvu a učinila z něj respektovaný pojem –impresionisté, Schwule apod.) Rozšířit užívání pojmu vědkyně je důležité již proto, aby při vyhledávání v internetu nebyly nalezeny jen odkazy na články, týkající se narovnání vědecké prestiže žen, ale konkrétní počiny konkrétních odbornic.
- Je důležité vyhýbat se zdrobnělinám. Jestliže hlasatel/ka zpráv osloví zahraniční reportérku „Zuzko, jaká je situace ve Washingtonu?“, může to snižovat odbornou image oslovené ženy. V češtině je naléhavě zapotřebí výzkumů diskriminujících jazykových mechanismů včetně zdrobnělin a tykání.
- Je třeba sladit písemný a ústní projev. Na dataprojektoru i v ústním komentáři je žádoucí užívat rodově korektní názvy osob.
- Pořadí pohlaví ve víceslovných názvech osob je vhodné střídat. V současnosti doporučuji preferovat ženské názvy osob na prvním místě, abychom daly najevo současný stav jazykové nerovnosti pohlaví a zároveň jej řešily.
- Příjmení zahraničních i českých ženských osobností uvádějme v nepočeštěném, tudíž nepřechýleném tvaru. Některé představitelky vědy, politiky, umění apod. si výslovně nepřejí, aby se s jejich příjmeními takto zacházelo, ať již z důvodu funkce příjmení jako ´značky´ (viz výše), nebo kvůli dohledatelnosti v internetu (Ottová je ve skutečnosti Ott? Otta? Otte? Otto?).
- Uvádění křestního jména v nezkráceném znění je jednou z možností zviditelnění vědeckých kolegyň v toku textu, ústního projevu i v bibliografii.
- Česká mluvnice nedovoluje uplatnit rovnost pohlaví beze zbytku, i na úrovni morfologie: srv. referující mluvili. Každý jazyk řeší zviditelňování žen po svém. Nicméně genderově korektní vyjadřování v té míře, v jaké je možné a žádoucí, velmi zásadně ovlivňuje společenské uznání žen.
- S jazykem lze zacházet mnohem kreativněji, než jak doposud činíme. Není důvod nepřechýlit výraz garant, koordinátor, host. Jde o to, konečně ´zalidnit´ jazyk ženami i jinými, než biologickými, předvést jejich společenský přínos v celém spektru domén, do kterých s výjimkou české mluvnice – začaly vstupovat sice teprve před sto lety, avšak mezitím dosáhly a dosahují významných úspěchů.
Nemusíme mít obavu, že genderově korektní vyjadřování neúnosně protáhne délku projevu. O argumentu tzv. jazykové ekonomiky bylo mnohokrát pojednáno mimo jiné v německé genderové lingvistice (Senta Trömel-Plötz, Luise Pusch a další). Kdo se domnívá, že užívání zásad genderově korektního jazyka neúnosně prodlouží jazykový projev, měl/a by si srovnat délku textu genderově korektního, formulovaného podle výše uvedených zásad, s textem, kde osoby jsou vyjadřovány v tzv. generickém maskulinu. Doporučuji též se stopkami v ruce zkusit přečíst dvě takové verze jednoho textu. Obecně platí v genderově vyspělých společnostech, že jazyková úspornost není tak významným faktorem, aby jí muselo ustoupit zviditelnění poloviny populace.
Jestliže chceme veřejnost přesvědčit o tom, že věda, pracovní trh a veřejný prostor vůbec jsou pro ženy, o ženách a se ženami, bez změny jazykových praktik to jednoduše nepůjde.
Hledejte náznak, že byly vůbec přítomny ženy:
- Prvního února 2003 havaroval raketoplán Columbia a v jeho troskách zahynuli všichni členové posádky. (100+1 ZZ)
- Trojice vynálezců z pražského ČVUT vyvinula přístroj, který umožňuje ovládat počítač pouhým pohybem očí. (LN)
- V americkém San Francisku se v tomto týdnu konalo symposium specialistů na nervové procesy (www.scienceworld.cz)
Hledejte vědkyni:
V americkém San Francisku se v tomto týdnu konalo symposium specialistů na nervové procesy. Také zde se referovalo o příznivém vlivu hudby a o tom, že hudba zlepšuje paměť -a to opět nejen u lidí. Toto odvážné tvrzení si dovolily prezentovat hned dvě dámy – Fra Rauscherová a Hong Hua Li. Pro své tvrzení přitom předložily dostatečně pádné důkazy. Potkani, kterým dámy pokusně hrály Mozartovu sonátu, vykazovali vyšší hodnoty aktivity u řady genů, které se podílí na stimulaci mozkových nervových buněk -a také na změnách propojení těchto buněk (tamtéž, www.scienceworld.cz)
Pozn.: V článku vědomě střídám –i a –y v l-ovém participiu (naslouchali, abychom vystihly). Čtenářky a čtenáři nechť posoudí, zda a) jim bylo toto střídání nápadné, b) zda jej chtějí považovat za chybu nebo zda připouštějí možnost takového vyjadřování.
