Instituce a jejich způsob jednání se stranami

Psáno 2006, aktualizováno 2009

Stát a my

Na studijních cestách po německy mluvících zemích jsem se nejen na úřadech, nýbrž již při prvních krocích cizími městy, na veřejných prostranstvích setkala s příjemnými, přesvědčivými důkazy vstřícnosti a péče státu o kvalitu života obyvatelstva. Projevují se ve stylu úředního jazyka, jakým se veřejné instituce obracejí k občankám a občanům. Uvedu několik málo příkladů změsta Kostnice (SRN) z roku 1999:

  • Před vjezdem do města instalovala obec tabuli, jež oznamuje řidičům: „Zelená vlna vám nepřinese žádné časové nevýhody a zabrání dopravním zácpám a hluku ve městě.Děkujeme!“
  • V univerzitách, na nádražích a jiných veřejných místech, zejména obtížně přehledných, kde se předpokládá, že lidé budou mít problémy se najít při setkáních, bývají umístěny výrazné nápisy Místo setkání s šipkami. Tak se usnadňuje orientace i těm, kteří jsou v místě poprvé. Na univerzitě, vzdálené asi 10 minut chůze parkem mimo město, nalézáme taková místa setkání pro ženy: Frauentreffpunkte s dodatkem „Zde se každou půl a celou hodinu po setmění mohou ženy sejít, aby šly nebo jely domů společně.
  • Rozsáhlé a kontinuální sítě osvětlených a bezpečných parkovišť pro ženy, budované po celé zemi pod záštitou ministerstev dopravy, umožňují ženám např.při služebních cestách krátký odpočinek, aniž by se musely obávat případného útoku. Také označení Parkoviště pro ženy v krytých parkovacích domech, hned při vjezdech a na nejlépe osvětlených místech, slouží k tomu, aby se návrat k autu do hloubi garáže nestal stezkou odvahy nebo noční můrou.
  • Ve vozech MHD viselo přátelské upozornění Částka za pokutu je hodně peněz, máte-li je vyhodit z okna. Je jistě lepší zaplatit jízdné.“ V pečlivě udržovaných jízdních řádech MHD jsou hodiny uvedeny z obou stran, aby se cestující nepřehlédli. Noční linky MHD jsou poeticky nazvány Autobusy v souhvězdí milovníků večerů a zdobeny motivy souhvězdí.
  • Cyklostezky mají v ostrých úhlech vybetonováno několikametrové prodloužení trasy ve směru jízdy pro případ, že by rychle jedoucí nezvládli zatáčku. Vměstských parcích jsou zřizována místa s lavičkami a stoly – k pohodlnému stolování pro ty, kteří si vyšli do přírody a chtějí se občerstvit z vlastních přinesených zásob.
  • K třídění odpadu jsou lidé povzbuzováni tabulkami, zřizovanými obcí, s nápisy Přece nechcete hromady odpadků před svými dveřmi.
  • Obecní úřady a jiné veřejné instituce vydávají brožurky, které shromažďují údaje, kdo všechno poskytuje stipendia, dotace, granty se srozumitelnými návody, jak se o peníze úspěšně ucházet. Úřad práce zřídil na náměstích schránky s nápisy Kdo se chce vyučit některé profesi, ať vhodí lístek se svou adresou.

Takový způsob jednání s veřejností dává pocit, že institucím na nás záleží. Apeluje se na pozitivní stránky: na kvalitu občanského soužití, na obecnou prospěšnost daných opatření. Zákazy se používají střídmě a obejdou se bez vykřičníků, infinitivů a velkých písmen, jež by u obyvatelstva podvědomě budily negativní pocity. Pokyny, instrukce a doporučení veřejných institucí jsou v drtivé většině formulovány srozumitelně, jasně a vstřícně.

Na rozdíl od toho si mnohé české veřejné instituce doposud zachovávají nadřazené postavení nad stranami, jimž mají sloužit. Tyto postoje signalizují úřady ještě předtím, než vstoupíme do kanceláře. Nápisy NEVSTUPOVAT BEZ VYZVÁNÍ, NEVSTUPOVAT!!!, NEKLEPEJTE!, VYPNĚTE MOBIL! usvědčují úřad z nevraživosti vůči klientům a priori. Nápisy, vyvedené hůlkovým písmem, bývají někdy nápadnější než označení příslušné kanceláře.

Význam rodově korektního jazyka ve veřejné sféře

Kromě obecně přátelského jednání se v německy mluvících zemích více dbá na důstojné, rovnocenné pojednávání žen a mužů. Poněvadž mluvení je jednání (jednáme tím, že mluvíme), klade se důraz na rovnost pohlaví v jazyce. Výzkumy role je jazyka při formování sociální identity se provádějí od sedmdesátých let. Bylo zjištěno, že užívání jazyka nese tytéž rysy diskriminace žen, jakými se vyznačuje společnost.

Způsob, jakým se mluví o ženách a se ženami, zda vůbec a jak jsou ženy označovány, jednak odráží společenské postavení žen, avšak rovněž – a to je podstatné – jej re/produkuje a fixuje v podobě stereotypů a norem.

Základními rysy sexistického vyjadřování je, že 1) ženy jsou prostřednictvím jazyka ignorovány a vylučovány (např. v inzerci pracovních příležitostí – jde především o nadužívání tzv. generického maskulina), 2) ženy jsou představovány v závislosti na mužích (například na zvoncích stojí Novák místo Novákovi), 3) ženy jsou zobrazovány v „tradičních“ stereotypních rolích a pozicích (při jednáních o vstupu Rakouska do EU byl zástupce státu Alois Mock nazýván hrdinou z Bruselu, jeho kolegyně na stejné pozici Brigitte Ederer maskotem EU), 4) ženy jsou prostřednictvím jazyka degradovány: je nevhodné označovat mladé ženy slečna, v policejních zprávách psát o bílém mase apod.

Na základě zjištění, že jazyk může manipulovat skutečností, byla v roce 1990 vypracována protidiskriminační Doporučení Rady Evropy (4) 90. EU vyzývá členské státy,

  1. aby podporovaly užívání nesexistického jazyka, aby se zviditelnil společenský status a role žen stejně, jako jej zviditelňují jazykové praktiky u mužů;
  2. aby uvedly způsob užívání úředního a právnického jazyka, jazyka ve veřejné správě a vzdělávacím systému do souladu s principy rovnosti pohlaví;
  3. aby podporovaly nesexistické užívání jazyka v médiích.

Tato doporučení byla implementována do státních politik členských států EU stejně jako do jazykových příruček veřejných institucí, např. obecních úřadů, podniků, školských a zdravotnických zařízení. O významu správnosti jazyka svědčí, že na formulaci jazykových směrnic se podílejí nejvyšší lingvistické autority (jazykové katedry univerzit, jazykové společnosti s akademickým statusem) a publikaci zajišťují spolkové i zemské instituce. Příklady:

Příklad 1: Kreativní formulování

Brožurku se stejnojmenným názvem vydalo rakouské spolkové ministerstvo pro záležitosti žen a ochranu spotřebitelů v roce 1997. V předmluvě uvádí ministryně Barbara Prammer důvody: jazyk je náš nejdůležitější nástroj k dorozumění a zároveň k tvorbě postojů. Změna způsobu vyjadřování ovlivňuje myšlení, a tím také skutečnost.

Cílem příručky o více než 150 stranách není podle slov autorek předložit pevná pravidla, nýbrž přimět uživatelskou obec ke kreativnímu přístupu k jazyku; nabídnout rodově korektní varianty, aby byly střídány a kombinovány. Místo maskulina, např. učitel, student se doporučují a) slovesná přídavná jména typu vyučující, studující, b) vyjmenování obou tvarů: občanky a občané, c) přímé oslovení: Vaše jméno místo jméno žadatele, d) rodovou neutralizaci: zodpovědná osoba místo zodpovědný činitel apod.

Příklad 2: Krátce a stručně

Materiál nazvaný Krátce a stručně s podtitulem Návrhy k rodově korektnímu vyjadřování vydal Úřad zemské vlády v Korutanech (Rakousko) společně s Univerzitou Klagenfurt. Přitažlivé grafické ztvárnění vyjadřuje myšlenku Jazyk v pohybu – Pohyb díky jazyku. Materiál opět kritizuje tzv. generické maskulinum a nabízí alternativy, jež zmírňují nebo odstraňují asymetrie. Klade důraz na tvorbu ženských jazykových tvarů: děkanka, doktorka, odbornice místo běžně pro ženy užívaného označení odborník („Ona je odborník na ekologii“), dále nabízí tvary s lomítky doktor/ka aj.

Příklad 3: Návod k jazykově symetrickému vyjadřování v němčině

Kolem 70 stran doporučení pro genderově korektní užívání úředního jazyka vydala r. 1996 Švýcarská spolková kancelář v Bernu. Odvolává se na usnesení Spolkové rady ze 7. 6. 1993, které upravuje užívání názvů osob tak, aby se ve všech třech úředních jazycích dodržovaly zásady jazykové rovnosti pohlaví. Rodová shoda se doporučuje také u neživotných substantiv:

firma XY jakožto žadatelka…, Spolková kancelář je vydavatelkou…

Nalézáme zde řadu návrhů: Prosím dbejte na… místo Uživatel má dbát na…; Prosíme o vyplněmísto Každý návštěvník vyplní…; Odborná rada místo Rada odborníka aj. V odborném kolegiu, jež tyto směrnice vypracovalo, působily osobnosti z nejrůznějších oblastí veřejné správy – členky a členové spolkových odborů pro dopravu, životní prostředí, průmysl a řemeslo, vzdělání a vědu, právo apod. Již výčet těchto profesí dokazuje, jak široká veřejnost vzala problematiku rodově korektního vyjadřování za svou.

Součástí materiálu je seznam rodově korektních názvů profesí a funkcí, jejichž ženské jazykové tvary mohou dělat potíže, neboť občané nejsou zvyklí je používat: vládní radová (Regierungsrätin), konzulka, hasička, emailérka, utečenkyně (Frauenflüchtling).

Příklad 4: Směrnice a příklady k nesexistickému užívání jazyka

Psychologický institut Univerzity v Heidelbergu patří k uznávaným autoritám ve výzkumech příznakovosti tzv. generického maskulina. Vědkyně L. Irmen, A. Köhncke a další dokázaly, že maskulinní tvary si veřejnost spojuje s obrazem muže. To se může stát rozhodujícím faktorem např.připřijímání žen do zaměstnání; stále přežívá předsudek, že primární ženskou sférou je rodina a na místech ředitelů firem, právníků, ekonomů se „lépe vyjímají a vyšší autority požívají muži“.

„Jazyk neslouží jen k dorozumívání“, podotýká se v materiálu. „Je také nástrojem, jehož prostřednictvím vnímáme a zaznamenáváme svět, třídíme, analyzujeme a chápeme prožitky. Jazyk a mluvní jednání jsou přitom vždy vevázány do společenských procesů; odpovídají hodnotovým žebříčkům a normám dané komunity. Jazyk je ovlivněn kulturou, a tudíž také poskytuje svědectví o stávajících poměrech.“

Web dokumentuje kuriózní, avšak vůči ženám přinejmenším neuctivé výpovědi, jež vznikly vinou nadužívání maskulina: „Žádný zdravý člověk se neobejde 3-6 týdnů bez ženy“ (výrok fotbalového trenéra), „Z automechanika herečkou“ (novinový titulek), „Typický neslyšící má za manželku neslyšící ženu a je zaměstnaný“ (z brožury o neslyšících v USA). Takové texty názorně ukazují myšlení jejich tvůrců.

„Jazyk není nic pevně daného, neměnného, nýbrž je stejně otevřený, živý a hravý jako jeho uživatelky a uživatelé“, cituje web vyjádření Švýcarské spolkové kanceláře z roku 1991. Povzbuzuje tak ke kreativnímu přístupu při formulaci textů a promluv.

České veřejné instituce a genderově korektní vyjadřování

Společným rysem jmenovaných příkladů jazykových politik je východisko, že správné jazykové a řečové návyky mohou pozitivně ovlivnit skutečnost ve smyslu pozvednutí důstojnosti žen a rovnosti pohlaví. Z toho vyplývá, že se nejedná importovaný podružný problém. Otázka rodově korektního způsobu vyjadřování je pro češtinu nanejvýš aktuální.

Na bohemistické konferenci v Brně v únoru 2004 navrhla autorka tohoto textu zakotvit genderovou korektnost v budoucí jazykové politice státu a a vypracovat podobné návrhy vyjadřování, jaké najdeme na www.google.com po zadání hesla non sexist language. Jistě je převezmou také naše úřady a instituce – je v jejich zájmu, aby jednání probíhala v ovzduší důstojnosti a postrádala jakékoli známky diskriminace.

V roce 2009 začalo MŠMT připravovat metodickou příručku pro genderově vyvážené vyjadřování. Lze si jen přát, aby našla vnímavé čtenářea čtenářky, a aby se rodově vyvážené alternativy dosavadního způsobu vyjadřování v co nejširší míře uplatnily v jazyce veřejného projevu.

Zdroje:

  • Valdrová, Jana 2001a. „Novinové titulky z hlediska genderu“, in: Naše řeč 84, 2001, č.2, s.90-96
  • Valdrová, Jana 2001b. „Stereotypy a klišé v mediální projekci genderu“, in: Sociologický časopis, XXXVII, (2/2001), str. 183-205
  • Valdrová, Jana 2004. „Je přechylování spisovné?“ In: Spisovnost a nespisovnost. Sborník z mezinárodní konference. PF MU Brno, vyjde během 2004.
  • Kreativní formulování: Kargl, Anna et al. 1997. Kreatives Formulieren. Anleitungen zu geschlechtergerechtem Sprachgebrauch. Schriftenreihe der Frauenministerin, Band 13, Juli 1997, Bundesministerium für Unterricht und Kkulturelle Angelegenheiten.
  • Kurz und bündig. Vorschläge zum geschlechtergerechten Formulieren. Impressum, Klagenfurt 2000.
  • Návod k jazykově symetrickému vyjadřování v němčině: Leitfaden zur sprachlichen Gleichbehandlung im Deutschen. Schweizerische Bundeskanzlei, Bern 1996.
  • Směrnice a příklady k nesexistickému užívání jazyka: Richtlinien und Beispiele für einen nichtsexistischen Sprachgebrauch. Psychologisches Institut, Universität Heidelberg. In: www.psychologie.uni-heidelberg.de/personen/frauenbeauftragte.