Žena, muž a sociální pohlaví

Co znamená být ženou či mužem? Určuje nějak můj osud, mé vlastnosti, zájmy, ambice, pracovní zaměření, místo v partnerském vztahu, v rodině a ve společnosti fakt, že jsem muž či žena? Co zahrnuje pojem genderová identita?

Nerodíme se ženami; dělají nás jimi. (Simone de Beauvoir, francouzská filozofka a spisovatelka, 1908-1986)

Co jsou ženy, se dozvíme, až se jim přestane předepisovat, co mají být. (Rosa Mayreder, rakouská spisovatelka a feministka, 1858-1938)

Genderová identita

Co znamená být ženou či mužem? Určuje nějak můj osud, mé vlastnosti, zájmy, ambice, pracovní zaměření, místo v partnerském vztahu, v rodině a ve společnosti fakt, že jsem muž či žena? Co zahrnuje pojem genderová identita?

Termín gender se v dnešní angličtině, z níž jej česká věda převzala, překládá nejpřesněji jako sociální pohlaví. Český ekvivalent zdůrazňuje skutečnost, že pohlaví má mimo biologické i svou sociální složku. Pohlaví jedince potvrzují a formují vlivy zvenčí.

Ke kulturně specifickým nástrojům formování pohlaví patří barvy, počínaje růžovým či modrým kojeneckým oblečkem. Mnozí čeští muži na sebe například nevezmou oděvrůžové nebo červené barvy. V roce 1926 zakázala italská fašistická strana nosit ženám černou košili, součást stranické uniformy. Černá barva totiž podle tehdejšího odůvodnění vyjadřovala bojovného ducha, tudíž nepříslušela ženám, které jsou prý jemnějšího založení a věnují se spíše charitativním činnostem (www.wolfsmutter.at, prosinec 2005).

Fungování genderu jako principu, který strukturuje společnost, vystihuje Kimmelův koncept tří I: identita, interakce a instituce. Identita je vždy vevázána do konkrétního kulturního a jazykového kontextu, který spoluutváří ženství či mužství, pozici jedince ve společnosti. Pojem interakce naznačuje, že gender je vztahový koncept – gender vzniká v interakci. Instituce (rodina, škola, pracovní trh aj.) odrážejí, produkují a posilují genderové vzorce dané společnosti; např. nastavení pracovního trhu a koncept kariéry znevýhodňuje ženy, které se starají o dítě (Pavlík in Smetáčková 2006: 9-13).

Ženská a mužská identita je subjektivní vědomí si sebe sama jako ženy nebo muže -subjektivní pocit femini(ni)ty nebo maskulinity. Socioložka Marie Čermáková definuje genderovou identitu jako osobní zkušenost s mužskou nebo ženskou existencí: je vyjádřením skutečnosti, že vše, co osoba (muž či žena) říká, dělá a prožívá, souvisí s tím, zda její sociální status má mužskou či ženskou determinaci, zda je manifestován ve znamení muže či ženy.

Součástí osobní identity je identita genderová neboli pohlavní (v některých konceptech se lze setkat s označením identita sexuální). Představuje prožívání sebe sama jako dívky/ženy nebo chlapce/muže včetně příslušnosti k daným skupinám. Toto prožívání může být vázáno výhradně na biologické pohlaví (pohlavní identita) nebo na sociální definování sebe sama jako muže či ženy (genderová identita). Celá osobní identita je sociálně konstruovaná, genderová identita se odvozuje od povahy genderově-pohlavního systému v dané společnosti. (Smetáčková in Smetáčková/ Vlková 2005:20).

Genderová identita tudíž nepostrádá jedinečný psychologický rozměr, a zároveň vzniká v konkrétním kontextu (viz výše). Ovlivňuje nás, že ženství a mužství se nejčastěji vymezuje jednak bipolárně – jako by existovalo jen mužské a ženské pohlaví a nic ‚mezi tím‘ – a jednak negativně na pozadí tzv. opačného pohlaví: jednoduše řečeno, jsem žena proto, že nejsem muž a naopak.

Muži jsou přitom pod ještě větším tlakem vyhýbat se všemu, co by je mohlo nařknout ze zženštilosti, než je tomu opačně u žen. Žádný muž se nechlubí „Jako malý kluk jsem nejraději přebaloval panenky“, naproti tomu slýcháme od žen „Vždycky jsem si spíš rozuměla s klukama, hráli jsme fotbal a lezli po stromech“. Zatímco muž by přiblížením se k ženským projevům ohrozil svou ‚mužnost‘, ženy mohou dosáhnout naopak uznání tím, že podají podobný výkon jako ten mužský, jenž se v hierarchizované společnosti považuje za hodnotnější. Sinel´nikov hovoří o panickém strachu již u malých chlapců, kteří jsou důrazně varováni před projevy a vlastnostmi, považovanými za ženské (Sinel´nikov 1998).

V 60.-70. letech 20. století se odehrávaly vášnivé veřejné polemiky o podobách ženství a mužství, osobních svobodách a jejich mezích. Badatelka Karin Hausen shromáždila tehdejší genderové imperativy do přehledné tabulky (1976):

Muži

Ženy

Předurčeni pro Předurčeny pro
Vnější prostor
Dálku
Veřejný život
Vnitřní prostor
Blízkost
Domácký život
Aktivita Pasivita
Energie, síla, vůle
Pevnost
Statečnost, odvaha
Slabost
Kolísavost
Skromnost
Konat Být
Samostatný
Usilující, cílevědomý, ovlivňující
Dobývající
Poskytující
Schopnost prosadit se
Násilí
Nepřátelství
Závislá
Pilná, příčinlivá
Uchovávající
Přijímající
Přizpůsobení, sebezapření
Láska, dobrotivost
Sympatie
Racionalita Emocionalita
Oduševnělost
Rozum
Myšlení
Vědění
Abstrahovat, vynášet úsudek
Citlivost
Vstřícnost
Ochota přijímat
Víra
Porozumět
Ctnost Ctnosti
Důstojnost Stydlivost, cudnost
Zručnost
Laskavost, takt
Půvab, krása
Schopnost činit svět krásnějším

Slovenská studie Ženy a muži podľaučebníc konstatuje nález podobné tabulky v jedné současné slovenské učebnici. Tam je ale předkládána jako soubor poznatků, který si děti mají vštípit do paměti a řídit se jimi až na podrobnosti jako „Ochota vykonávať aj drobné domáce povinnosti“ (u ženy) a „Tendencia venovať sa len veľkým prácam“ (u muže, dostupné z www.esfem.sk, leden 2006).

Z rozličných identit vymezuje společnost dvě jako správné a žádoucí – jsou jimi, řečeno s Kimmelem, tzv. hegemonní maskulinita a preferovaná femininita (Pavlík in Smetáčková/Vlková 2005:10). Naplňovat požadavky hegemonní maskulinity má šanci muž bílé rasy, heterosexuál, dobře situovaný, zdravý, konkurenceschopný, racionálně uvažující, výkonný v práci, sexu a ve sportu, jednající takzvaně bez emocí (emoce jsou připisovány ženám). O problematice maskulinit viz samostatnou kapitolu 6.

Jeden student mi vyprávěl vlastní zkušenost z hodin tělesné výchovy na jednom pražském gymnáziu, které byly v podstatě plněním výkonnostních limitů. Podrobné výsledky a srovnání až do posledního místa na výkonnostním žebříčku se veřejně vyvěšovaly na nástěnkách před tělocvičnou. Kdo limity neplnil, dočkal se ponižujících poznámek učitele přímo při hodině a přede všemi. Někteří chlapci si obstarávali lékařská potvrzení o poruchách metabolismu či jiných potížích, aby jejich nižší výkonnost byla ‚vysvětlitelná‘.


Názvy rubrik tématu Muži – jejich nové chování (viz obrázek) napovídají, jaké otázky se také řeší v diskurzu o podobách maskulinity: Právo na slabost, Selhání (v sexu) již není žádné drama, Role ve vztahu rodina – děti, Právo mluvit, Právo být žádoucí, Právo pečovat o sebe. (www.gofeminin.de/couple/repereshommes, náhled v březnu 2005)

K preferované podobě ženství patří půvab, citlivost, péče o druhé; v televizní reklamě vídáme půvabné paní domu, obsluhující manžely, připravující saláty, peroucí skvrny na synově fotbalovém tričku. S dojetím sledujeme filmové či literární osudy žen, které obětavě zapřely vlastní ambice, zájmy a přání, aby poskytly svým mužům to nejlepší zázemí pro jejich práci, kariéru, objevy.

Sebezapření, altruismus, orientace na potřeby druhých jako ženský životní scénář skýtá zajímavý námět k diskusím. Kdy se může obrátit proti těm, jež se obětovali pro druhé, nebo proti člověku, který je předmětem sebeobětování a sebezapírání svých blízkých? Jaký vliv na dítě má poznání, že jeho matka potlačuje svou osobnost, aby dala prostor mužovým plánům a ambicím? Jak se dítě zachová v dospělosti?

Pojmy femini(ni)ta a maskulinita se v české sociologii a jiných vědách užívají dnes v množném čísle. Tak respektují skutečnost, že ženy a muži se uvnitř ,svých‘ skupin odlišují po stránce biologické, psychické, fyzické apod. Osobní identita může mít mnoho verzí (o identitě jakožto sociálním konstruktu viz též Gjuričová 1999:69-81).

Od genderové role k genderové smlouvě

Zpředchozího vyplývá, že být mužem či ženou není pouhá biologická danost; ba ani ta není jednoznačná . Dítě se sociálnímu pohlaví a své ženské či mužské roli odmalička učí za asistence okolí – rodičů, školy, médií, církví, institucí různého druhu. Socializující subjekty oceňují, když dítě projeví ‚správné‘ rysy chování, a korigují ty ‚nesprávné‘. Plnění genderové role můžeme srovnat s výkonem divadelní role; každý člověk ví, co jeho role obnáší. Vzepře-li se nebo se chová jinak, nastane na scéně zmatek; okolí se cítí překvapeno nebo dokonce odmítá alternativní chování akceptovat. Badatelka Clarissa P. Estés přirovnává osud dítěte, chovajícího se odlišně, k osudu ošklivého káčátka, které ostatní vyštípali ze svého středu (1995:151 a násl.). Mocným usměrňujícím nástrojem je jazyk: „tohle holčičky neříkají“, „kluci nepláčou“, „holčičky sedí s koleny u sebe“, „kluci si nehrají s panenkami“ (viz kap. 9a). Když matka řekne chlapci „nebuď baba“, ponižuje vlastně sama sebe.

Genderová role: soubor zjevných i skrytých, nepsaných předpisů, platných pro chování a jednání žen a mužů a vztahů mezi nimi. Ženám a mužům jsou přisuzovány různé práce, hodnoty, povinnosti a odpovědnosti. Genderové role se vytvářejí a utvrzují zejména v oblasti rodiny, vzdělávacího systému, zaměstnání, společenských norem a hodnot. (management.gendernora.cz)

Nedílným rysem genderových rolí je nerovný status. Za stejných základních podmínek (etnika, věku, vzdělání, původu atd.) zaujímají ženy vůči mužům ve společnosti vždy znevýhodněnou pozici.

Za součinnosti individuální, interakční a instituční stránky genderu se naplňuje v praxi genderová smlouva. Panuje shoda o tom, že muž je důležitější pro pracovní trh a žena má postarat o zázemí. Feminizace některých profesí, jejich nižší společenská prestiž a nižší platové ohodnocení stojí v přímé souvislosti: genderová smlouva připisuje péči o dítě a domácnost ženám; proto volí mnohé ženy víceméně dobrovolně a masově takové profese, jež nejsou tolik náročné na čas, strávený na pracovišti, a kde mohou snáze skloubit pracovní povinnosti s péčí o rodinu a domácnost.

Genderová smlouva: soubor pravidel týkajících se genderových vztahů, které ženám a mužůmpřipisují různé povinnosti, hodnotu, práci; tato pravidla se definují na třech úrovních: v rámci norem a hodnot celé společnosti; na úrovni institucí -tj. v systému zaměstnání, vzdělání apod.; a v rámci rodiny. (management.gendernora.cz)

Svobodně budovat svoji genderovou identitu a svou pozici ve společnosti znamená kriticky se střetávat s genderově zatíženými institucemi, normami, hodnotami a očekáváními i křesťansko-historickými tradicemi společnosti. Odměnou může být objevení a využití potenciálu pro utváření vlastní genderové identity coby nástroje i cíle plnohodnotně realizovaného života. Základními východisky budiž následující premisy:

  • ‚Normy‘ ženství a mužství jsou ve skutečnosti kulturně a sociálně podmíněnými manipulacemi.
  • Existují rozličné identity. Vlastní identitu lze do značné míry budovat svobodně, navzdory socializačním imperativům.
  • Není nic špatného na tom, když se subjektivní pocit feminity a maskulinity proměňuje v závislosti na situaci, věku, psychickém rozpoložení (míře stresu či jiných emocí) a mnoha dalších faktorů.

Podněty

  • Na www.genderonline.cz je ke stažení monotématické číslo 3/2001 bulletinu Gender – rovné příležitosti – výzkum, věnované genderové identitě. Články jsou dostupné také pod heslem genderová identita.
  • Na internetu (po zadání hesla citáty) nebo v tištěných sbírkách citátů vyberte některé o ženách a mužích a komentujte je.
  • Zadejte do internetu pojem klokánkování. Jak se týká osob kolem dítěte? Je důležité, zda ,klokánkuje‘ matka či otec?
  • Pociťujete sami objektivní a subjektivní omezení podle pohlaví? Nebo naopak výhodu – opět spojovanou s určitým pohlavím? Jak to bylo v minulosti (v generaci vašich pra/rodičů,před staletími)? Co víte o podobách ženství a mužství v jiných kulturách?
  • Jaké jsou vaše svobody a omezení? Dokončete myšlenky a debatujte: „Jako žena / Jako muž musím / nesmím / mohu…“, „…není vhodné, abych…“, „…očekává se ode mne, abych…“, „…si mohu / nemohu dovolit…“.

Odkazy

(Úplné údaje obsahuje kniha.)

  • ABC feminismu 2004;
  • Badinter 1999;
  • Barša 2000;
  • de Beauvoirová 1966;
  • Bourdieu 2000;
  • Cornejo 2006;
  • Focks 2002;
  • Friedan 2002;
  • Gjuričová 1999;
  • Greer 2001;
  • Hausen 1976;
  • Mosse 1997;
  • Oakleyová 2000;
  • Poněšický 2004;
  • Ružový a modrý svet 2003;
  • Sinel´nikov 1998;
  • Smetáčková/Vlková 2005;
  • Společnost žen a mužů z aspektu gender 1999;
  • Šmausová 2002;
  • Šmídová – odkazy v kapitole 6;
  • Vodáková/Vodáková 2003;
  • Žena nie je tovar 2005;
  • www.aspekt.sk
  • www.ecn.cz
  • www.esfem.cz
  • www.feminismus.cz
  • www.feminist.org
  • www.gender.org.uk/gendys
  • www.genderonline.cz
  • www.genderstudies.cz
  • www.ilom.cz – Liga otevřených mužů
  • www.socioweb.cz
  • www.ta-gita.cz
  • zenskaprava.ecn.cz